Dnes to bude článek ne o tom, co dělám, co peču, nebo co vařím, ale o mně samotné.
Od jara letošního roku z malérů nevycházím. Myslím tím maléry zdravotní. Nejdřív hrozná chřipka, nejspíš se zápalem plic, pak trombóza a oboustranná plicní ermbólie. Pobyt v nemocnici... Když už se zdálo, že nejhorší mám za sebou, začaly mně vypadávat vlasy. To se zdálo, že nic horšího už mě nemůže potkat a přestalo mě všechno bavit. Na radu lékaře jsem si zakoupila bobule, které měly zastavi padání a zlepšit stav vlasů. K tomu ještě kúru, která by měla mít složení jako placenta. Moc jsem tomu nevěřila, ale padání se zastavilo a vlasy jsou kvalitnější. Kadeřnice dokonce naznala, že už mám i nové podrosty. Huráááá. Přestala jsem se barvit a je ze mně šedá myš. Ale to mně vadí ze všeho nejmíň. Zdálo se, že i zdravotní stav se stabilizoval, ale to bych nebyla já, kdyby se zase něco nepřidalo. Přišel problém s močovými cestami. Antibiotika, opět několikadenní pobyt v nemocnici, po propuštění jsem dobírala ATB ještě doma. Po kontrole se to moc nezlepšilo, a tak přišla další ATB. Včera přišla potěšující zpráva od paní doktorky, že CRP se zlepšilo ze 137 na 20. Není prý to ještě ono, ale já mám ještě půl krabičky ATB dobírat, tak snad do příští kontroly v listopadu to bude podle předtav paní doktorky.
No, tak a teď to pozitivní. Když se mně všechno tak hroutilo, řekla jsem si, že si musím udělat aspoň nějakou radost a nechala jsem si udělat nehty, abych si trochu zvedla sebevědomí. Nechala jsem si udělat nové brýle na čtení, protože se mně o půl dioptrie zhoršil i zrak. Kdybych sečetla náklady na moji osobu za letošní rok, tak by to byla určitě pětimístná číslovka. Jen za ty brýle s nejobyčejnější obrubou, na kterou byla ještě sleva jsem zaplatila 3800- Kč. To jen pro představu jak dobře si žijí důchodci. Mám štěstí, že jsme šetrní a máme něco naspořeno z dob, kdy jsme byli oba aktivní a pracovali jsme. Manžel ještě do nedávna. Vždycky jsme mysleli na zadní vrátka. Žít jen z ruky do úst, jak to má dnes většina důchodců, tak ani brýle, natož nehty, by nebyly. O zubech ani nemluvím. Ty už mně snad vydrží až do krematória. 
A když už jsem se děvčata tak rozkecala, tak přidám za odměnu, že jste vydržely číst až do konce, nějakou fotku.
Teď už do hlíny jen v rukavicích. Ale já jsem schopná si tu parádu ulámat i u pouhého převlékání postelí. Můžu vám říct, že do včerejška jsem neměla náladu na nic. Už mě netěšily ani zbytky kytek v truhlících. Jen to počasí se mně líbí. Mohlo by trochu zapršet a zase se vrátit sluníčko. Depresivní počasí by mně na náladě nepřidalo. Teď už se těším, až se potkám s děvčaty z Ženského klubu na našem setkání v Kojetíně. Doufám, že mě nic nepříjemného do té doby nepotká a budu si to s holkama užívat.
