To že je jaro?

Dnes jsme jeli do Brna. Měla jsem si jet pro výsledky z CT a protože jsem už od paní doktorky obdržela telefonickou zprávu, že je vše v pořádku, jela jsem tam v klidu. Doufala jsem že dostanu do ruky papírovou formu výsledku pro praktického lékaře a návštěva nezabere víc než hodinu. Omyl, půl hodinová fronta u evidence, čtvrt hodiny v čekárně, kam mně sestřička přišla sdělit, že paní doktorka chce RTG a spirometrii. Další hodina. Už jsem tak prolustrovaná, že žádná choroba se nikde neukryje. Letos 2x RTG, jednou plic, podruhé páteře. Naštěstí na plicním všechno zlepšeno, největší hrůza v podobě fibrózy vyloučena a tak jsem to vyšetření paní doktorce odpustila. Ukecala jsem kontrolu až za rok. Kdoví, kde mně bude v té době konec.Tím jsem po roce ukončila veškeré peripetie po té děsné loňské chřipce. V květnu se dozvím, jestli problém se zvýšeným CRP zmizel vytržením sedmičky v levo dole. Bylo pod ní dost velké ložisko zánětu. Ale o tom jsem psát vlastně ani nechtěla. Když jsme přijížděli k domovu, po pravé straně visel černý mrak. Někam se přesunul, protože po pár ujetých kilometrech byla zase modrá obloha. Než jsem se stačila doma převléknout do domácích hadříků, začala pořádná chumelenice. Trvala sice jen pár minut a sníh se okamžitě rozpouštěl, ale sněžilo dost hustě a vločky byly vydatné. Něco jsem stihla vyfotit.

To je jako o aprílu.

Něco málo

Nejsem nějak extra pilná, ale Janka mě vyprovokovala svojí krásnou kočičkou na kliku. A když mně na požádání poslala střih, hned jsem se na ni vrhla. Nechtělo se mně vytahovat šicinu a tak jsem ji strvořila jen a jen rukama. Není tak pěkná jako ta od Janky, ale je moje.

Nějaké kočky už jsem ušila dřív, jenže už je doma nemám.Rozdala jsem je dětem. Naštěstí existuje archív.

Křeče paní zimy

Na okně jaro v plném proudu, za oknem se žení čerti. Další komentář netřeba.

A za chvíli po sněhové bouři....

Nejspíš jsou to poslední pokusy paní zimy udržet se při vládě, ale asi jsou marné.

K obědu koblížky

Tentokrát jsem koblížky nedělala, ale objednali jsme si je v nedaleké restauraci, kde je dělají vždy na popeleční středu ve velkém. Protože je mají přímo luxusní, je potřeba si je objednat předem, aby byla jistota, že se na nás dostanou. Je o ně totiž velký zájem. Začíná čtyřicetidenní období půstu a začít ho právě koblížky je příjemné.

Tyto koblížky se u nás na popeleční středu kupují každý rok. Je to prima tradice. Já ten den nemám starost s tím, co uvařit a ještě si pochutnáme.

Když panička stůně...

...ač očkovaná proti chřipce, stejně mě navštívila. Očkovat jsem se nechala kvůli té příšernosti, kterou jsem měla minulý rok v tomto čase. Abych nemusela poslouchat mého MUDra, že jsem ochořela proto, že jsem nebyla očkovaná, svolila jsem a nechala se naočkovat. Pravda je, že průběh tentokrát není tak dramatický jako minule. Nemám horečky, můžu dýchat, ale kašlu a kašlu tak, že mě bolí každá kůstka v těle, každý sval o kterém jsem ani nevěděla, že ho mám. Díky tomu, že manžel je v kuchyni velmi zdatný a umí nám uvařit, můžu ležet a se mnou leží i můj terapeut. Bez něho by mně bylo v posteli smutno.

Nezanedbatelná pro moje uzdravování byla i včerejší návštěva našeho nejmladšího vnuka, který babičce přivezl kousek jara pro potěchu duše. Ten nikdy nezapomene udělat mně něčím radost. Když viděl, že ležím, běhal kolem mně, nutil mě pít čaj a manželovi pomohl dovařit oběd. Mám strach, aby ten moribundus nechytl. To bych mu nepřála za to všechno, co pro nás dělá. Kytičku, kterou mně přivezl jsem taky vyfotila, aby jste si se mnou užili kousek jara.

Užívejte si krásného předjaří a já se jdu kurýrovat.

Že by jaro?

Od rána je krásně, svítí sluníčko, já vesele kašlu, ale manžel už si dal první letošní kávičku na balkoně. Rozjařilo se nejen manželovi, ale i jeho včeličkám. Otázka je, jestli se proletěly jen aby se po zimě vyprděly, nebo už taky signalizují poněkud předčasný příchod jara. Každopádně je to pozitivní projev, protože nedostanou úplavici a při pohledu na úly se shluky včel je to signál, že všechna včelstva přežila zimu. V jaké síle, to se teprve uvidí, ale i tak je ten můj včelař spokojený.

Pozitivní přístup k životu

Původně jsem neměla v plánu přidat nový článek, ale tohle nemůžu nechat jen tak a musím se s vámi podělit. Přišlo mi to mailem od kamarádky a tak mě to pobavilo, že ještě teď se chechtám.

Dcera navštíví matku v domově důchodců

Tak jak se máš mami? Ale, jo dobrý. Mám nového přítele.

Máš nového přítele? Prosím Tě a koho?

No toho ošetřovatele co právě běžel

okolo....

Ale mami , ten je nějakej mladej, kolik mu je?

Dvacet sedm let. Ale mami to je dost velký rozdíl

To mi nevadí, hlavně, že se o mně

dobře stará a všechno mi udělá co

potřebuju.

A neříkej, že s ním máš taky sex?

No jistě že mám 2x, 3x do týdne.

Ale mami po tolika sexu, se může i umřít!

No tak umře, no. Najdu si jinýho.

Přeji všem stejně pozitivní přístup k životu a hezký víkend.