Pár kytek z mých oken

Nafotila jsem ty nejhezčí muškáty, které přežily krupobití. Snad se vzpamatují i ty ostatní.

A teď přijde pokojový ibišek. Venkovní ještě nerozkvetl, ale až se tak stane, to bude mazec. Má nasazeno na květ tolik poupat, že ještě tak bohatě nekvetl.Snad nepřijde zase nějaká hrůza a nerozmlátí ho jako ty muškáty.

Pro doplnění přidávám fotky balkonu, jak by taky mohl vypadat. Jsou to fotografie z předloňska, kdy se surfiniím dařilo. Loni byl velký úpal, balkon je na jižní straně a tak surfinky odešly velice brzy. Proto jsem letos zvolila muškáty a zase jsem se netrefila. Tak se pokochejte touto předloňskou nádherou.

Procházka po Zelném rynku

Nevím, jestli jste už vstřebali naši první procházku Brnem a je tu další špacír. Ale nebojte se, budete mít také chvíli na odpočinek, protože jsem překročila limit stahování dat a O2 pohotově snížila rychlost mého brouzdání po Internetu na pouhých 64 kB/s a na to nemám nervy. Takže do 1.7. se s vámi loučím touto procházkou a další si zatím v klidu připravím.

Dnes projdeme Petrskou ulicí dolů, kolem divadla "Husa na provázku" na Zelný trh, brňany nazývaný jednoduše "Zelňák". Jeho původní název "Staré tržiště", jak ho uvádí listina z 26.června 1293, která vymezovala hranice mezi svatopetrskou a svatojakubskou farností je patrně nejstarším názvem a mnoho brňanů už tento název ani nezná. Pro svoji polohu na svažitém terénu petrovského kopce se mu také říkalo Horní trh. Společně s Rybím trhem ( Dominikánské náměstí) a Dolním trhem (nám. Svobody) byl jedním z nejdůležitějších tržišť ve městě.

Po levé straně Petrské ulice míjíme již zmíněné divadlo Husa na provázku, po pravé straně máme Moravské zemské muzeum. Do Zelného trhu ústí krátká ulička zvaná Peroutková a také ulice Starobrněnská. Mezi nimi je sevřen blok domů, který je známý jako Špalíček.Jádro Špalíčku je středověké ale v 16. a 17. století prošlo několika rekonstrukcemi. Starobylý ráz si uchovává horní kout náměstí se sloupem Nejsvětější Trojice z roku 1729. Tato část náměstí se nazývala Hrnčířským trhem. Ještě v polovině 18.století tady stála hrnčířská pec. Další zajímavou budovou je nároží, kde se vstupuje na Kapucínské náměstí (dříve Uhelný trh) .Je to sídlo divadla Reduta.Tento dům měl bohatou historii. Od roku 1891, kdy byly zbořeny přilehlé masné krámy a proražena Květinářská ulice byl tu zřízen nový vchod z náměstí.Od roku 1918 se v Redutě konala pravidelná divadelní představení a po roce 1945 sem byla umístěna operetní scéna. Značně narušená budova byla v letech 1955-1957 upravena do dnešní podoby. Ve spodní části náměstí dominuje dříve administrativní budova, dnes sídlo právnické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, postavena v letech 1914 až 1915. Od roku 1695 zdobí náměstí monumentální kašna se sochařskou kompozicí uprostřed.V jeskyni poutá hrdina řeckých bájí Herkules přemoženého tříhlavého psa Gerbera, strážce podsvětí. Vně jsou umístěny alegorické sochy tří dávnověkých říší Babylónie, Řecka a Persie, jimž vévodí korunovaná socha Evropy, jako symbol Svaté říše římské. Voda do kašny byla přiváděna nejstarším brněnským vodovodem ze Svratky přes vodojem v Denisových sadech. Nám. 25.února - Zelný trh, od brňáka můžete slyšet také název Zelný rynek je od jara do podzimu plný lidí. Jedni zboží nabízejí a jiní kupují. Tak to bylo v dávnověku , je to tak dnes a jistě tomu nebude jinak ani v budoucnu, protože čerstvá zelenina a ovoce ze Zelňáku chutná nejlépe.Při našem dalším putování městem objevíme kouzlo přilehlých uliček, kde je také spousta památek, zasluhujících vaši pozornost.

Doporučuji vám navštívit tyto stránky. http://www.mojebrno.wz.cz

Najdete zde spoustu podobných dobových fotografií a dýchne na vás kouzlo starých časů. Na ukázku jsem si jednu fotografii vypůjčila a tiše doufám, že autor bude k mé osobě shovívavý a neutrhne mi za to hlavu.

Abychom nezapomněli

Abychom pro samé Brno nezapomněli na celý svět, tak tady je opět pohled z okénka do světa. A copak je to za zámek Hani?

Putování Brnem

Naše putování městem začneme na návrší, které mělo v minulosti a koneckonců má i dnes pro město rozhodující význam.Návrší získalo jméno "Petrov" podle chrámu svatého Petra. Společně se Špilberkem tvoří výraznou dominantu zvedající se na jižním okraji historické části města. Poprvé se o Brně zmínil Kosmas ve své kronice a tato zmínka se váže k roku 1091, kdy proti brněnskému knížeti Konrádovi I. podnikl vojenskou výpravu král Vratislav II. V kronice Kosmas líčí dramatické obléhání " brněnského hradu". Otázkou však dodnes zůstává, kde tehdejší přemyslovský hrad vlastně stával. Tohle je ještě otevřená kapitola pro archeology.

Petrov tvořil nad soutokem Svratky a Svitavy obranyschopný ostroh. Hradby z první poloviny 13.století spolu s příkrým svahem a zvláštnostmi terénu vzbuzovaly respekt vojsk, která se čas od času před hradbami města objevila. Do města se vstupovalo pěti branami, z nichž se do dnešní doby dochovala jen brána Měnínská. Pomyslnou městskou branou, branou Brněnskou, která stávala na Šilingrově náměstí můžeme projít při naší první procházce a Biskupskou ulicí vystoupat před zatravněnou plochu trojúhelníkového tvaru. Zde se naše cesta rozdvojuje.Napravo stoupáme dál ke katedrále.Než se trochu vydýcháme, řekneme si něco málo z historie tohoto chrámu.

V období gotiky prošel několika přestavbami. Při jedné z nich, kolem roku1500, bylo jeho původní zasvěcení svatému Petrovi rozšířeno na zasvěcení sv. Petrovi a Pavlovi. Během třicetileté války kostel vyhořel a jeho obnova proběhla ve dvou barokních fázích v letech 1651-52 a 1743-46. Roku 1296 byla u kostela zřízena kolegiátní kapitula a když papež Pius VI. bulou v roce1777 potvrdil zřízení Biskupství brněnského, byl kostel sv.Petra a Pavla povýšen na katedrálu.

Klenotnice katedrály se vedle románské krypty a výhledu z katedrálních věží stala častým cílem turistů a domácích i zahraničních návštěvníků Brna .

Dáme-li se cestou vlevo, směřujeme Peterskou ulicí dolů na Zelný trh o kterém se zmiňovala Hanka ve svém komentáři.V této ulici stávaly čtyři domy, které patřily kněžím, regenschorimu, kostelníkovi a kapitulní hospodě "U fajfky". Proč se o těchto domech zmiňuji, když už dnes nestojí? Třeba proto,že hospoda " U fajfky" ( U veliké dýmky) proslula tím, že po dobu studijního pobytu v Brně v ní bydlel malíř Alfons Mucha. Než Peterskou ulicí sejdeme na Zelný trh narazíme na divadlo Husa na provázku, které mnozí z vás znáte. Ale to už není historie ale současnost.Na jiho-východním, skalnatém svahu pod Petrovem, zvaném dříve Puhlík, byl v letech 1814 - 1818 založen park Františkov, dnes známý jako Denisovy sady, které Hanka rovněž zmínila.

Park Františkov byl prvním veřejným parkem v Čechách a na Moravě, jenž byl založen veřejnou správou. S úpravami se začalo už v letech 1805 - 1813, práce tehdy zahájil místodržitel hrabě Lažanský, ale přerušila je válka. Město bylo obsazeno napoleonskými vojsky. V roce 1818 byl v parku na počest císaře Františka I. postaven obelisk a čerstvě dokončený park dostal po císaři i jméno, Františkov.Od roku 1849 byl Františkov národní památkou. V letech 1962 - 1965 byla postavena vyhlídková kavárna,už v devadesátých letech byla ale zbořena.

Dnes povídání o Petrovu ukončím i když by se dalo povídat ještě dlouho.Nevím kolik z vás bude mít trpělivost a zájem dočíst až do konce. Budu ráda, když se ve svých komentářích vyslovíte k tomuto tématu, abych věděla, zda pokračovat, nebo věnovat čas trávený vyhledáváním materiálů něčemu jinému.Pokud bude z vaší strany zájem, příště se zmíním o Zelném trhu.

Pro doplně Pro ní celého povídání o Petrově přikládám fotografii Denisových sadů po velké rekonstrukci, která zde v minulých letech probíhala.První etapa prací byla zahájena v roce 2002. Pokud se vydáte na procházku tímto pěkným parkem, naskytne se vám z tohoto místa výhled na jižní část města. Příjemné posezení najdete v restauraci M-club na Petrově, kde si můžete odpočinout před další prohlídkou města.

Moje orchideje

Orchideje patří k mým oblíbeným rostlinkám. Protože rodina už zná moji posedlost květinami, dostávám je dost často.Tyto dvě orchideje jsem dostala loni k narozeninám. Byla jsem trochu zaskočená, jelikož jsem nevěděla co s nimi. Jak často zalévat, jaké jim dát stanoviště v bytě. No nevěděla jsem o nich zhola nic. Nastoupil tedy můj největší kamarád - Internet. Vyhledala jsem si o orchidejích nějaké informace ale byly dost sporadické. Například že se mají rosit, ale už ne že namají přijít na slunce.

Přesto, že orchideje byly v péči takového zahradnického břídila, co se týče orchidejí, jako jsem já, kupodivu rok přežily. A to byla právě doba potřebná k tomu, abych zjistila co s nimi dál.

Náhoda mně přivedla na stránky paní Marie http://www.ibiskovemameni.wbs.cz , která pěstuje především nádherné ibišky, ale její kamarádka se zajímá o orchideje a hodně o nich ví. Na těchto stránkách jsem se dověděla jak mám postupovat při přesazování a jak dál odborně o rostlinky pečovat.Dnes jsem je tedy přesadila a teď budu čekat, jestli to holky moje přežijí. Moc bych jim to 

přála, samožřejmě i sobě. Jestli zvládnu jejich pěstování, určitě nezůstane u těchto dvou. Pořídím si další.

Rododendrony

Rododendrony patří do čeledi vřesovcovitých (Eriacaceae). U nás se ve volné přírodě rododendrony nevyskytují. Z našich domácích rostlin je jim nejpříbuznější především rojovník bahenní a vřes obecný.

Na objevení rododendronů se hlavně v počátečním období podíleli především Holanďané, Francouzi a ruští botanikové, o jejich systematické rozšiřování se ale nejvíce zasloužili Britové. U nás se jejich pěstování rozšířilo především na přelomu 19. a 20. století díky Arnoštu Silvu-Taroucouovi, zakladateli průhonického parku a dendrologické společnosti.

Rododendrony jsou rostliny chudých lesních půd s dostatkem humusu a pocházejí z oblastí vydatných na srážky. Těmto nádherným rozložitým keřům vyhovuje kyselá lesní půda, nejvhodnější zeminou je pro ně hrubá vláknitá rašelina. Ta pro ně splňuje všechny požadavky k dobrému prospívání je vzdušná, snadno přijímá vodu, dobře vodu poutá.V půdě s vyšším obsahem vápníku žloutnou rododendronům listy. (Pokud k tomu dojde, zalijeme rostlinu roztokem přípravku Sequestrene.)

Pro rododendrony je nezbytná vydatná zálivka, neboť sucho je sužuje. Prvních několik let po výsadbě je nutné keře zalévat později na jaře a v létě při suchém počasí. Vzrostlejší rostliny tak častou zálivku nepotřebují. Když už se rozhodneme zalévat, pak tedy důkladně - malému keři dopřejeme zhruba 5 l vody, většímu až 20 litrů.

Po odkvětu je u velkokvětých rododendronů potřeba vylámat odkvetlé květy.Musíme dát pozor, abychom nepoškodili pupeny na bázi. Pokud jsou u rostliny dlouhé výhony, nejlépe v dubnu je hluboko seřízneme.

Zahradní kříženci jsou zimovzdorní a výborně u nás prospívají. Vyhovují jim polostinná stanoviště.

Rostliny vysazujeme na jaře a na podzim vždy jen s dokonalými kořenovými baly. Před výsadbou půdu důkladně zpracujeme nejméně do hloubky dvojnásobné délky kořenového balu. Po zasazení rostliny důkladně zalijeme a vzniklou jamku po zatáhnutí vody přihrneme kyprou půdou. Tak uchováme rostlině půdní vláhu na mnohem delší dobu.

Vždy v létě je potřeba rododendrony přihnojovat speciálním hnojivem. Odmění se vám v příštím roce bohatým květenstvím.

Chceme-li rododendrony množit, činíme tak v létě hřížením. Při množení se výhon keře vloží do půdy a ponechá se neoddělený u mateřské rostliny až do doby, kdy se na bázi pohříženého výhonu vytvoří kořeny. Zpravidla to trvá 6-12 měsíců. Samozřejmě že nejlepší je koupit nové rostliny, ale z vlastních výpěstků máme větší radost a také ušetříme dost peněz. Vzrostlé sazenice rododendronů nejsou nijak levné.Tyto tři barevné variety mám na své zahradě. První dva jsem dostala od synů k loňským šedesátinám.Ten třetí jsem si koupila asi před pěti lety.

Ještě jednou z domova

Poznáte město podle této dominanty?