Přesazování

Dnes bylo krásně, sluníčko hřálo jako v létě a tak jsem se pustila do přesazování babičkovských muškátů. Chudinky vypadají po té zimě jako po mrtvici. Dostaly dobrou zeminu a tak doufám, že se vzpamatují. Při bedlivější prohlídce skalky jsem zjistila, že nějaká potvora myš sežrala cibulky tulipánů i z plastového košíku na cibuloviny. Doufám, že z toho dostala alespoň průjem. Byly to tulipány z Holandska, které jsem dostala od sousedovic dcerky. Dost mě to mrzí, byly krásně žluté, na vysokých stoncích. Ach jo. Celá skalka je zarostlá husí čapou jako bych ji tam vysela. Jeden plevel vedle druhého. To bude makačka než to vyčistím. Tak abych se na to šla pořádně vyspat.

Co jsem stvořila z nových hadříků?

Zatím nic moc, hadříky by měly posloužit především na sedáky na židle. Jen tak, pro velikonoční dekoraci jsem ušila ptáčky a jednoho koníka. Nechtělo se mi kvůli tomu vytahovat šicí stroj a tak jsem večer u televize ušila tyto tři potvůrky v ruce. Právě přijelo DPD a přivezlo molitanové sedáky na židle a molitanovou desku na lavičky. Tak už budu šít něco užitečnějšího. Ale až bude pršet. Teď je krásně a tak volá zahrada.

Náš způsob chovu slepic

V poslední době dostávám dotazy na chov slepic. Abych se vyhnula tomu, co se mně přihodilo včera při odeslání dlouhé odpovědi mailem, popíšu náš způsob chovu tady a každý zájemce si to může přečíst. Včera jsem napsala obsáhlý mail a při odesílání se přihodilo cosi neidentifikovatelného co zamezilo odeslání mailu a uložilo ho to do rozepsaných. Když jsem to otevřela z celého dlouhého textu tam zůstalo jeden a půl věty.Bylo už 22.30 hod tak jsem zavřela počítač a naštvaná odešla na kutě.

Tak nejdříve jak jsme začínali.

Základem našeho chovu je dřevěný, zateplený a dobře větratelný kurník o rozměru 2x2 metry. Větratelný, ale nesmí v něm být průvan. Aby byl chov alespoň trochu ekonomický, obměňujeme nosnice každé dva roky. Ona totiž dva roky stará slepice v hrnci je lepší než pětiletá. ( Tak staré slepice se u některých chovatelů také najdou.) A po dvou letech snáška u slepic značně klesá. Když teď napíšu, co všechno našim slepicím dáváme, řeknete si, že o ekonomickém chovu se dá jen těžko mluvit. Ovšem když uvážíte, jakou hodnotu má vajíčko od slepic namačkaných v klecích, které trávu za svůj život neuvidí, ani sluníčko a co dím, ani přirozené světlo a jakou hodnotu má vajíčko od doma chované slepice u které víte co jste ji dali do krmítka, tak si myslím, že to stojí za trochu té námahy. Zvlášť tam, kde jsou k tomu podmínky. A pak k čertu s ekonomikou.

A těď k tomu jídelníčku.

My krmíme kupovanou směsí pro nosnice, ale také kukuřičným a pšeničným šrotem, namáčíme pšenici a necháváme ji naklíčit. Pšenici dostávají především na noc, aby si naplnily volátka a neměly v noci hlad. Slepičky dostávají také vařené brambory se šrotem a sušenými kopřivami. Kopřivy přimícháváme především v zimě, kdy nemají trávu. Smlsnou si na strouhané řepě, vařených a posekaných vepřových kůžích, drcených kostech a co milují, je do mléka namočený suchý chleba a rohlíky. Občas dostanou i nějaké zbytky z kuchyně, drtíme jim kosti, nebo koupíme tvaroh. Bílkovina je pro slepičky taky hodně důležitá. Do míchanice brambor se šrotem přidáváme i vitamíny jako je např. Nutri Mix nebo Roboran D a do písku přidáváme vápený grit. To kvůli pevnosti skořápek. Roztlučené skořápky jim dáváme taky.

Důležitá je podestýlka. Na zimu si nasušíme i nějaké seno a to dostávají v zimě jako doplnění k podestýlce ze slámy. Ze sena si vyzobou lístečky a zbudou jen stonky. Když je nouze o slámu, dáváme jako podestýlku i dřevěné hobliny. Ty se sice odborníci moc nedoporučují, ale taky splní svůj účel. Ve výběhu mají nějaký písek a popeliště. To je pro ně důležité, aby se zbavily případných parazitů. Pokud nemají dostatečně velký travnatý výběh, dokážou z něho v krátké době vytvořit tankodrom bez jediného stébla trávy. Pak je potřeba jim trávu nažnout a koš trávy je pro ně jako slonovi malina. Na jaře jim chodíme na pampelišky a co mají nejraději, je drobný plevel s bílými kvitečky, kterému se u nás říká rakovina, nebo taky pochcánka. Určitě ho všichni znáte, správně se jmenuje ptačinec a je dobrý i pro nás, lidi. Má spoustu vitamínů a já ho přidávám do salátů. Jeho kořínků není lehké se zbavit. Slepice musí mít stále přístup k napajedlu s čistou vodou. To je asi všechno nač jsem si vzpomněla.

Až seberete z hnízda první vajíčka, která vám slepičky snesou, poznáte, jaký je to bezvadný pocit. Od toho okamžiku budete nezávislí na tom, co vám nabídnou v obchodě a pro svoji potřebu budete mít dost vajíček i přes zimu.

Vylepšený košík s jehelníčkem

Košík, který je plánovaný jako dárek jsem vylepšila vložením plátýnka. V této podobě může sloužit na cokoliv. Ušila jsem k němu i jehelníček.

Propadla jsem nové mánii. Hadříky, hadříky a zase hadříky. Zakoupila jsem dvě režné sady plátýnek, které zatím využití nemají, nebo alespoň není definitivně rozhodnuto. Barevně ladící krajka se bude taky hodit. Už jen mít trochu víc času, abych mohla vytáhnout šicí stroj a začít.Mám několik nápadů, něco jsem okoukala na netu a tak se tady bude zase chvíli šít. Jen jak začne pršet. Momentálně je dost práce na zahradě. Já na zahradě sice jen přicmrndávám, protože mám malé trápení s achilovkou, ale muškáty přesazovat můžu a strkat ořezané větve do drtiče taky svedu. V poslední době jsem vysazená na zelenou barvu a tak jak něco takového uvidím, nemůžu si pomoct a musím to mít. Až něco stvořím pochlubím se.

Poznáte co je to?

To asi nebude těžké.

Jaro přišlo i k nám...

Chci tomu věřit, že jaro přišlo i do našich končin. Na zahrádce to tak zatím nevypadá, ale ptáčci zpívají jak o život. Všichni ti zpěváčci, které jsme v zimě živili nám to teď vracejí svým zpěvem. Jak já tohle období miluju...Když jsem byla mladá, nikdy jsem se nad ptačím zpěvem a krásami probouzející se přírody nepozastavovala. Prostě to tak bylo a patřilo to k životu a já jsem měla jiné starosti. Ne že bych teď žádné starosti neměla, ale přece jen je to trochu jiné. Člověk v mém věku si dovede všeho víc vážit a také má čas si všech těch krás všímat a radovat se z nich. Tak například dnes jsem si všimla, že ptačí budku, kterou náš Míša II. vyrobil na závěrečné zkoušky v učilišti opět zabydluje sýkorka. Asi by bylo dobré těch budek vyrobit víc. Proč Míša II.? Protože Michalů máme v rodině vícero. Míša I. je náš druhorozený syn, Míša II. je syn našeho prvorozeného syna, tedy náš vnuk povoláním truhlář, který teď s námi obývá společnou domácnost. Pak je tu ještě Míša III. To je syn našeho druhorozeného syna a ten sem, tam na mém blogu zveřejní nějakou svoji fotografii. Tak to jen pro pořádek, aby bylo jasno v těch naších Michalech.

Ještě v neděli byla krmítka plná ptáků a dnes už se asi chystají hnízdit. Ptáčci jsou v příchodu jara neomylní. Takže já dám na ně a vítám jaro i u nás...

Nadělení

Už od rána sněží. Tak jsme se všichni těšili na jaro a ono přišlo takové překvapení.

Copak o to, my to snad rozchodíme, ale rozchodí to ta žába, kterou vyfotil vnuk Michal (14), který je u nás na prázdninách? Chudina, málem na ni ve sněhu šlápl, kdo by ji čekal na procházce.