Máš auto a nemáš Kačabu?

Není nic jednoduššího, než si svoji Kačabu uháčkovat. Nemusí viset jen na klíčích od auta, ale může se nosit i na klíčích od bytu. Inspirovala jsem se Kačabami, které uháčkovala Elina a dala je stránky Ženského klubu http://club.blog.cz/1111/kacaba

Moje Kačaba je háčkovaná z příze a vycpaná je dutým vláknem.

Kačaba č.1 má kamarádku

Další Kačaby tentokrát bez obličeje.

- 4°C

Probuzení do dnešního rána nebylo dvakrát podle mých představ. Včera byl nádherný slunečný den a tak jsem se naladila na předvánoční úklid. Chtěla jsem umýt okna a místo toho budu dodělávat koule, balit do balíku a taky trochu vařit. Možná, že odpoledne bude líp a dojde i na nějaké to okno. A nebo aspoň vyperu záclony, když nic jiného. Ale zpět k tomu vstávání. Za okny bylo čerstvo a na stromech jinovatka. To se nelíbilo ani Sáře, která něco takového viděla poprvé v životě. Nakonec si dala říct a vyrazila na obhlídku. Já taky a vzala jsem i foťák.

Vánoční koule

Ještěže máme ta krbová kamna. Jinak nevím, kde bych ty koule sušila. Vločky vypnu na polystyrenovou desku a opřu o topení, ale s těmi koulemi je to horší.

Pokud zbude čas, pokusím se ještě o nějaké andělíčky.

Vánoční tvoření

Moje letošní ozdoby nezůstanou doma. Tyto budou jako dárek, nebo pozornost a ty, které uvidíte někdy příště jsou objednány. Ty se zatím suší. Všechny vyfocené ozdoby jsou po třech kusech, takže na ně bude potřeba trochu větší krabička. Musím se po nějaké podívat, abych nakonec nemusela plést ještě košík.

Je to pět let...

Kdyby si nevzpomněla moje vytrvalá návštěvnice Po-Hanka, asi bych to pětileté výročí založení blogu zazdila.

Je to tak, blog byl sice oficielně založen už 6.11.2006, ale úvod jsem napsala až 10.11.

Za těch pět let se blog zaplnil spoustou mých výrobků i článků na různá témata. Tak, jak šel život a události, které se mne nějak dotýkaly, tak vznikaly články. Za tu dobu se na mých stránkách buď náhodou, nebo cíleně zastavilo k dnešnímu dni 511 278 lidí brouzdajících po internetu. Někteří jen nakoukli a víc je můj blog nezajímal, jiní se vracejí. Především těm bych chtěla poděkovat. Vaše návštěvy a komentáře jsou mým hnacím motorem, když už bych si myslela, že nemá smysl pokračovat. Zatím mě to baví a tak pokračovat budu a když budu vidět, že váš zájem o mé stránky neupadá, budu také vědět, že to má smysl. Přála bych sobě i svému blogu, abych měla sílu a motivaci pokračovat alespoň dalších pět let a hlavně, abych se tu svámi mohla nadále scházet ve zdraví a v přátelském duchu. A až vás začnu nudit, dejte mi to vědět a já toho nechám.

A je to...

Teď mě bere čert. Ráno jsem přistihla Sáru na lavici v jídelně, jak se marně pokouší dostat ke kloboučku, který visel na zdi. Nezdálo se, že by měla šanci ho sundat, tak jsem ji sice z jídelny vyhnala, ale už jsem jí nevěnovala pozornost. Sedla jsem k počítači, abych si přečetla komentáře a poštu a toho Sára, jako vždy využila a začala nosit hračky, abych ji je házela. Tak jsme si chvíli hrály a najednou toho nechala a já jsem byla ráda, že můžu v klidu odpovídat na vaše dotazy a komentáře. Říkala jsem si sláva, zabavila se jinak. Jó to tedy zabavila. Za chvíli přiběhla a vítězoslavně přinesla toto ...

Takhle vypadal klobouček po uháčkování a naškrobení.

Tady našel své místo a odtud ho také Sára sundala.

Teď jen čekám kdy mi sundá tu nástěnku. Moc dobře poznala, že je zle, když jsem na ni spustila "cos to udělala ?" Sprdla jsem ji na tři doby a Sára ani neprotestovala, stáhla ocas mezi nohy a v tichosti zalezla do pelíšku.

Sára a kamarád

Tohle krásné zvířátko je kotě - kocourek naší sousedky.

Od samého začátku co se s ním Sára seznámila, touží po bližším kontaktu.

Nemyslím si, že by chtěla kotěti ublížit. Ba naopak. Stejně tak kocourek by se se Sárou chtěl kamarádit, ale jeho genetická výbava mu říká, pozor, proto kolem sebe obcházejí obezřetně. Několikrát se setkali na hodně blízko, ale to byla Sára na vodítku a kocourek byl ve svém prostředí. Tehdy si lehl na zem a Sára ho hladila tlapkou po hřbetě. Kocour držel, ale manžel u sebe neměl foťák, takže není dokumentace. Dnes se podařilo zachytit ty dva pohromadě. Ze zahrady bylo slyšet Sářino naříkání a tak jsem vyběhla s foťákem a bohužel proti sluníčku a se zoomem jsem vyfotila pár fotek nevalné kvality. Sářiny snahy dostat se ke kocourovi však byly marné.