Včera jsem si přivezla nová, devět týdnů stará kuřata. Moje čtyři kuřata mají teprve sedm týdnů. Kvočna už se o ně přestala starat a tak se vrátila do hejna k ostatním slepicím. Nová kuřata jsme dali k těm našim a protože byla doposud zavřená v hale, neopouštějí zatím kurník. Drží se neustále v hloučku, ale až zjistí, že na ně ve výběhu čeká tráva, kterou asi ještě nezahlédla ani koutkem oka, bude to jiné. Musím jim dát čas. Zato ta moje kuřata jen otevřu dvířka kurníku,vystřelí jak blesk a hledají díru v plotě, kterou jim vyhrabala jejich vychovatelka. Jenže díra je přehrazena a mají po výletech. Už bylo načase, jinak bychom už hlávkový salát neochutnali. Stačila chvilička než ho kuřata objevila a bylo po salátu.
V pozadí jsou kropenaté kuřičky Dominant, dvě bílá kuřata jsou jiný druh, ale nezapamatovala jsem si jaký. Tyto bílé kuřice snášejí každý den jedno vejce a je prý tak velké, že se nevejde do vejconošů. Snášejí prý i když mrzne, ale za 15 měsíců jsou vynešené. Paní, která nám je prodávala řekla, že je to továrna na vejce. Tak to jsem zvědavá. Vzala jsem je na zkoušku, protože mám obavy, že bílé slepice budou skvělým terčem pro dravce, kterých je tady dost. Už ty moje šedivky je lákají. Dvakrát Yorga vyplašila káně, které s křikem odlétlo. Asi hodně naštvané.
A tohle jsou moje, sedm týdnů stará kuřata. Zatím nevím jestli jsou to kohoutci nebo slepičky. Ale dva z nich asi kohouti budou, protože už jsem je nachytala, jak se perou.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.