Buď jsem už zapomněla co je to štěně, nebo Sára je mimořádně vitální zvířátko. To, že tady byla hned jako doma mě taky překvapilo. Byla doposud zvyklá na výběh venku a psí boudu, kterou obývala se svými sourozenci. O tom, co je to vlastní pelíšek nemohla mít ani potuchy, ale okamžitě se v něm zabydlela a teď do něho snáší všechno, co se jí podaří ukořistit. Sice občas pofňukává, asi se jí stýská po sourozencích, ale když ji něčím zabavím, nebo ji chvilku pochovám, je klid. Chovat se dlouho nenechá, hned se zase sápe na zem a objevuje doposud neobjevené. Bohužel miluje šňůry a kabely všech tlouštěk a tak musely všechny dostupné šňůry někam nahoru. A teď malý průřez zcela nevinou hrou s žabou.
Sára se tím devastováním pelíšku tak unavila, že když jsem jí ho ustlala, padla jak podťatá a celou hodinu spala.
Pak ale objevila koberec a začalo to nanovo.
Znovu usnula spánkem spravedlivých. Kdyby to bylo dítě, dalo by se říct, že je hyperaktivní ovšem tento pes je jako tornádo. Nevadí, aspoň je tady živo a smutek ze ztráty Yorinky se trochu naředil.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.