Sára sníh přímo miluje. I když po ránu jít ven jí zrovna nevoní. Chvíli stojí mezi dveřmi, nasává pachy zvenčí a po důkladném protahování teprve pozvolna a s rozvahou opouští teplo domova. Ovšem kdyby tam ucítila kočku, vyrazí jak namydlený blesk. Na kočku však nemá. Ta vyběhne na plot a Sára tam pak kňourá a vzhlíží vzhůru ke kočce, jako by ji přemlouvala "polez dolů". Mají spolu zvláštní vztah, Sára by si s ní ráda hrála a na kočce je vidět, že by si taky dala říct, ale něco jí brání. Nejspíš kočičí ostražitost a zkušenost předků zakódovaná v genech. A teď Sára v mojí skalce. Nechci vidět, co v ní na jaře najdu. Jestli tam vůbec něco najdu, protože Sára je hrozný hraboš. Žádná myš si před ní není jistá . Na první fotce si můžete všimnout, že ocásek už je tak, jak má u bígla být.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.