Včera jsem navštívila blog Kitty a tam byla řeč o kukačkách. O hodinách zvaných kukačky. Mám jedny takové doma a jsou hodně staré. Už léta nejdou. Je to památka na mé rodiče a kdykoli o ně můj zrak zavadí, vidím tatínka, jak hodiny natahuje vytahováním šišek. Nikdy bych se jich nevzdala už jen pro tuto vzpomínku. Kukačky teď visí v obýváku a když přijde návštěva s malými dětmi, vždycky musím několikrát předvádět, jak kukačka kuká. Pokud byly v provozu, kukaly každou půlhodinu jednou a v každou celou hodinu vždy tolikrát, kolik bylo právě hodin. Kitty mě přivedla na myšlenku, vyhledat opraváře. Už jednou jsme je dali k hodináři, ale nevěděl si s nimi rady a tak jsem se smířila s tím, že zůstanou jen jako nefunkční vzpomínka. Díky internetu jsem vyhledala hodináře, který je mojí velkou nadějí, že u nás bude zase jednou kukačka kukat.Je to skoro zázrak, že je od nás jen 25 km vzdálen a je ochotný s tím něco udělat. Nelekl se ani stáří hodin, které odhaduji minimálně na 100 let.
A že nejsou hodiny, jako hodiny, to uvidíte i na dalším obrázku. Ty dostal manžel, když odcházel do důchodu a máme je pověšené v kuchyni. Co je na nich zajímavého? Jdou obráceně, to asi proto, aby v důchodu bylo víc času.
Já jsem si na ně tak zvykla, že když se podívám na normální hodiny, chvíli mi trvá než se zorientuji.
Já jsem si na ně tak zvykla, že když se podívám na normální hodiny, chvíli mi trvá než se zorientuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.