úterý 17. ledna 2012

Nejsou hodiny, jako hodiny...

Včera jsem navštívila blog Kitty a tam byla řeč o kukačkách. O hodinách zvaných kukačky. Mám jedny takové doma a jsou hodně staré. Už léta nejdou. Je to památka na mé rodiče a kdykoli o ně můj zrak zavadí, vidím tatínka, jak hodiny natahuje vytahováním šišek. Nikdy bych se jich nevzdala už jen pro tuto vzpomínku. Kukačky teď visí v obýváku a když přijde návštěva s malými dětmi, vždycky musím několikrát předvádět, jak kukačka kuká. Pokud byly v provozu, kukaly každou půlhodinu jednou a v každou celou hodinu vždy tolikrát, kolik bylo právě hodin. Kitty mě přivedla na myšlenku, vyhledat opraváře. Už jednou jsme je dali k hodináři, ale nevěděl si s nimi rady a tak jsem se smířila s tím, že zůstanou jen jako nefunkční vzpomínka. Díky internetu jsem vyhledala hodináře, který je mojí velkou nadějí, že u nás bude zase jednou kukačka kukat.Je to skoro zázrak, že je od nás jen 25 km vzdálen a je ochotný s tím něco udělat. Nelekl se ani stáří hodin, které odhaduji minimálně na 100 let.



A že nejsou hodiny, jako hodiny, to uvidíte i na dalším obrázku. Ty dostal manžel, když odcházel do důchodu a máme je pověšené v kuchyni. Co je na nich zajímavého? Jdou obráceně, to asi proto, aby v důchodu bylo víc času. Já jsem si na ně tak zvykla, že když se podívám na normální hodiny, chvíli mi trvá než se zorientuji.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.

Veselé Velikonoce

 Všem mým příznivcům přeji veselé Velikonoce a krásné jaro prožité na zahrádkách, v přírodě a hlavně v poklidu.