Životní příběhy jsou jako kamínky na cestě. Některé lehounké, že je v kapse ani neucítíš a jiné, jak balvany k neunesení.Ten, který mě přiměl k tomuto článku, patří k těm,co nelze unést.Určitě jste slyšeli ve zprávách příběh muže, který ležel dva dny na frekventované ulici hlavního města, aniž by se kolemjdoucí zajímali, proč tam leží. Muž, s francouzskými holemi, diabetik, který upadl a bez cizí pomoci se nedokázal znovu postavit na nohy, tam jistě prožil krušné chvíle. Nevím, zmínka byla i o tom, že byl zanedbaného vzhledu, a že to mohlo odradit lidi od toho, aby mu pomohli. Tato zpráva mě nadzvedla. Copak to nebyl člověk??? I kdyby byl sebešpinavější, copak nestál ani za to, aby se ho někdo zeptal jestli nepotřebuje pomoc? Stačilo někam zavolat, aby mu přišli pomoct lidi, kteří se takovou činností zabývají profesně, když už se ho štítili kolemjdoucí dotýkat. Nechci ani domyslet, kam se morálka naší společnosti ubírá.Lhostejnost, nevšímavost a snad i bezcitnost, se stávají stále viditelnějšími rysy. Není to tak dávno, kdy muž v Kladně měl diabetický záchvat a kterého ještě okradli, než mu nějaká paní zavolala pomoc. Nerada se na svých stránkách zabývám podobnými tématy, můj blog nemá ambice řešit společenskou morálku, ale tohle se mnou zamávalo. Nadchází čas Adventu a to je čas k zamyšlení, bilancování i zhodnocení našich životních postojů. Tak tedy zpytujme své svědomí a snažme se být lepšími a všímavějšími k okolí a k těm, kteří potřebují naši pomoc.Jednou můžeme být na jejich místě...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.