Konečně jsem tady

Tento článek bude nejspíš pěkně zmateční. Mám toho na srdci tolik, že nevím kde začít . Nejdříve tedy proč jsem se odmlčela. Už delší dobu jsem zpracovávala manžela na výměnu parket v obývacím pokoji za dlažbu. Parkety v pokoji, kde je největší provoz a kudy někteří procházejí i v botech ze zahrady, to bylo zoufalství. Lak na parketách nebyl právě z nejkvalitnějších, za dobu co jsme je měli položené se pěkně rozeschly a lak se odřel. No a já jsem neměla nervy na jejich údržbu. Stejně nebyla k ničemu. Jenže manželovi už se do takových akcí nechce a tak to přesvědčování bylo téměř nadlidské úsilí. Vnuci slíbili, že pomůžou a tak se nakonec nechal ukecat. Kdyby věděl co nás čeká pod parketami, měla bych po žížalkách. Ač jsme si domeček stavěli vlastníma rukama, oba jsme zapomněli, že pod parketami je ještě dřevotříska a pak teprve beton.

Vytrhání parket šlo celkem dobře, ale dřevotříska musela taky ven a ta se loupala jen v malých kouscích.Když jsem viděla manželovu reakci, řekla jsem, ať toho nechá, dlažbu vrátíme a položíme plovoučku, i když jsem si myslela, že ta by u nás neměla taky dlouhého trvání, ale nás by snad přežila. Manžela napadlo podstrčit pod dřevotřísku dlouhý pajsr a pak to šlo jak po másle. Lámaly se velké plochy a za pár minut nebylo co řešit.

Druhý den přijel odborník a udělal podkladní beton aby srovnal nerovnosti a další den, až beton trochu zatvrdl, začal s pokládkou dlaždic. Proto jsem byla odříznutá od internetu, jelikož jsem musela všechno odpojit a vystěhovat. Chodili jsme po fošnách a žili pár dnů v kuchyni a jídelně. Jen spát jsme chodili do ložnice a dostat se tam a nešlápnout na dlažbu byl výkon pro artistu. Ale vydrželo se to a teď už jen uklízím. Vnuci vymalovali a taky pomohli s tím nejhorším úklidem a nastěhováním nábytku. Kdyby jich nebylo, nemohli bychom se do toho vůbec pustit. Prostě, na takovou rasovinu už nejsou síly a ani zdraví.

Malovalo se nabílo a taky do béžova. Manžel ani netušil, co mám za lubem. Už jsem měla toho líčení jen bílým Primalexem dost a htěla jsem do obýváku taky kousek tapety. Dvě role jsem dostala na Vánoce, ale doteď neměl syn čas je přijet nalepit.Tady se potvrdilo opět pravidlo, že kovářova kobyla chodí bosa. Mám to slíbené na tento víkend. Barva na zdi bude korespondovat s barvou v tapetě. Specielně se míchala počítačem, tak doufám, že výsledek bude luxusní.

Krabice připravené na zdi jsou na zásuvky, které vyřeší problém připojení mého " pracoviště ". Směsice kabelů a přívodních šňůr byla děsivá a tak jsem to chtěla vyřešit jednou provždy. Ideální to sice není, ale oproti tomu, jak to vypadalo dřív je to rajská hudba. Ono připojit televizi, počítač, tiskárnu, modem, telefon, mobilní telefon s anténou, protože bez ní tady nedám ránu, není jen tak. Zbavila jsem se tří prodlužovaček a jsem spokojená. Vnuci řekli, že je to jako pracoviště na řízení letů raketoplánů v Houstnu.

Foceno proti oknu - nic moc.

Nová komoda nahradila můj dřívější pokus o zaplnění prostoru plastovým stolkem, s pletenými košíky. Myslím, že teď je to mnohem lepší a nastěhuji si tam vše, co potřebuji k mému tvoření. Pamatujete si na tanto můj výplod?

Ještě k té tapetě. Ta přijde nalepit na zeď za dveřmi.

A teď konečně přijde na pořad dokončená podlaha.

Nevím jak vám, ale mně se to líbí. Byl to kompromis, aby se nemusela vyhodit i původní dlažba. Vybrala jsem kontrastní barvu dlažby a pásek, který obě dlažby odděluje to vyřešil. Myslím, že to dopadlo dobře. Během akce "podlaha", se toho událo dost. Několikrát se vyrojily včely, máme novou várku kačenek a housat a liška, ta se už naučila chodit na obědy k sousedům. Naší nejbližší sousedce odnesla jednu slepici a dalším sousedům dvě.

..

Jeden roj nemám zdokumentovaný, protože ty uletěly až ke kapličce a tak si je šel manžel sebrat sám.Doufám, že pro letošní rok už si dají pokoj.Už máme včelstev nad plán.