Vepřové ve vlastní šťávě

Po všech těch cuketách vám teď předkládám jednu kalorickou bombu. Ale o tom bychom mohli vést dlouhé polemiky. Co je vlastně kalorická bomba, co je zdravé a co nezdravé. Vepřovou konzervu jste jistě někdy jedli. Ty totalitní vepřové konzervy byly kvalitní, protože jsme měli jedny z nejpřísnějších norem. Dnes se výrobci vymlouvají na zájem zákazníka o levné potraviny a tak v takové vepřové konzervě najdeme krom trochy masa(?) taky sojové boby, separáty a další nespecifikované šmakulády. Nevím co všechno se skrývá za pojmem separát, ale pokud jsou to jen kůže, nebylo by to to nejhorší, protože i já jsem ve své vepřovce použila kůže. Ony tam tvoří důležitou součást. Ty dnešní konzervy se s těmi konzervami našeho mládí nedají srovnat. Netvrdím, že se nenajdou kvalitní vepřovky i dnes, ale ty přijdou pěkně draho.

Když jsem hledala ten nejlepší recept, narazila jsem na tento. Je od chlapa jménem Kadlík Jeho recept se mně líbil proto, že na rozdíl od těch ostatních byl ochucený podle mého gusta a autorův přístup k vaření je humorný a to je další, co jsem ocenila. Já jsem trochu pozměnila postup, i když nijak zásadně, takže kdyby to nevyšlo, Kadlík za to nemůže.

A teď moje dílo.

Použila jsem celkem 2,60 kg masa. Zhruba třetinu tvořil bůček a zbytek bylo plecko. Pár vepřových kůží, sůl, pepř, kmín, česnek.

Maso jsem nakrájela na menší kousky, cca 1,5 x 1,5 cm , nasolila jsem normální solí (někdo dává rychlosůl), ale tu nepoužívám. To bych mohla jíst rovnou tu kupovanou konzervu. V množství soli jsem se přidržela ostatních receptů, kde se uvádí na 1 kg masa, 2 dkg soli a nadrtila jsem k tomu celou paličku česneku. Od oka jsem nasypala pepř a kmín a důkladně jsem to všechno prohňácala. Pak jsem to dala do lednice a nechala do druhého dne odležet. Ještě musím dodat, že jsem koupila taky kilo vepřových kůží a dala jsem je vařit do vepřového vývaru, který jsem měla pro strýčka příhodu v mrazáku. Na dno každé půllitrové zavařovačky jsem odkrojila čtvereček kůže a sklenici jsem dopěchovala masem. Asi dva centimetry od okraje sklenice, nahoru zase čtvereček kůže a do každé sklenice jsem dala dvě lžíce vývaru, ve kterém jsem uvařila kůže. To utvoří v konzervě ten dobrý rosol, který tam mám tak ráda. Otřela jsem okraje sklenic, důkladně uzavřela a dala do svého nového miláčka - automatického zavařovacího hrnce. Nastavila jsem teplotu a čas a už jsem zase u PC. Hrnec za mě pohlídá teplotu 100°C na dvě hodiny. Zítra to zopakuji a bude hotovo. Bohužel jsem měla sklenice se šroubovacími víčky a tak jsem trochu napjatá, jak to dopadne. Jistější bych si byla s víčky Omnia, ale nedá se nic dělat. Ony se ty konzervy rozejdou po rodině a nebudou mít čas dělat nějaké brikule. Z udaného množství masa jsem udělala 10 sklenic o objemu 0,5l.

Až bude zítra hotovo, přidám fotky zavařenin. Nevím, jestli cena za jednu vepřovku uvedená v receptu odpovídá skutečnosti, ale moje vyjde asi na třicet korun, ale to není rozhodující. Pro mě je zásadní, že vím, co jsem si do ní dala a trocha té práce navíc mě nezabije, protože je to moje hobby.

Další polopatický recept najdete tady. Ten jsem našla až dnes, když už mám skoro hotovo. bylo to přínosné, protože na příští vepřovky si zakoupím sklenice, které tam používají.

http://www.zabijacky.cz/news/zavarovani-masa-do-sklenic/

Je hotovo, dvakrát zavařeno. Včera 2 hodiny při 100°C. Dnes hodinu při stejné teplotě. A tohle je výsledek po vychlazení. Krásně to chytlo a už jsem i ochutnala z jedné sklenice, která se zdála, že víčko se nedostatečně prohnulo.

Když jsem sklenici otevřela, zjistila jsem, že držela dobře, ale stejně jsem byla zvědavá, co jsem to vlastně uklohnila. A uklohnila jsem to dobře. Je to chuťovka.