Už se nedá otevřít televize, pustit rádio a sledovat FB. Všude samá hrůza. Nakažení, pozitivní, zemřelí. Mám jen jedny nervy a protože patřím do skupiny "ohrožený druh", víc to na mě doléhá. Aby mně z toho nehráblo, věnuji se mnohem víc ručním pracem a podobným blbostem. Roušky už nešiju, protože trh je prý nasycen a ani je po mně nikdo nechce. Stejně nemám gumičky. Mám jeden velký rest,ale stále ho odkládám. Chci totiž potáhnout podprdelníky, ale už to odkládat nebudu. Pustím se do nich co nejdřív. Bude čas grilovaček a tak se na zahradní židle budou hodit. Když už jsem u těch podprdelníků. Chtěla jsem využít situace kolem covidu (nikdo k nám teď nejezdí a nechodí) a tak odvézt sedáky z jídelny k čalouníkovi, aby je přečalounil. V duchu "zachraňte si svou hospodu," chtěla jsem si zachránit svého čalouníka. Cha,cha. Když jsem mu zavolala, dozvěděla jsem se, že má tolik práce, že zpracovává objednávky z konce loňského roku a jestli mu někdo ze zákazníků nevypadne, přijde na mě řada možná v srpnu. Má tu výhodu , že má dílnu ve svém domku a tak pracuje nepřetržitě, pandemie nepandemie. Ale to není ten hlavní důvod, proč jsem zasedla k PC. Chtěla jsem se podělit o to, jak čelím náporu na moji nervovou soustavu. Prostě se bavím jak to jde a tak jsem si vyrobila takovou schránku na drobnosti, které se věčně válí po stole. Zbytky krajek, občas nějaký knoflík, různé drobnosti, které jinak není kam zařadit. Použila jsem zavařovačku , špagát, kousek papundeklu a ubrousku, nějaký korálek, kousek juty a krajky. Pohromadě to všechno drží Herkules.
A tady je výsledek.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.