Aktuálně

Zaregistrovala jsem svůj blog do katalogu blogů , kde je vyhlášená soutěž. Můj blog je zařazen v kategorii Volný čas, kde můžete, pokud jste příznivci mého blogu a bude se vám zdát, že ten můj je lepší než ostatní, hlasovat a tím jej podpořit. Pokud odtud navštívíte můj blog, zvýšíte tím i návštěvnost mých stránek a to je rovněž součástí soutěže. Dostanete se tam, když kliknete ZDE

Za vaši případnou podporu děkuji už teď.

Trpaslíky ne...

Chtěla bych vám prostřednictvím svých fotek ukázat několik míst v naší zahradě, která obývají bytůstky z keramiky. Nejsou to trpaslíci známí z hraničních přechodů od nás na západ. Jsou to výtvory jedné šikovné keramičky, kterou možná znáte z TV pořadu "Chalupa je hra". Mám to štěstí, že jsme sousedky a tak hodně jejich výrobků končí v mé skalce, nebo u nás doma. Sami uvidíte, že to jde s kytičkama dost dobře dohromady. Rozhodně se mezi nimi vyjímají líp, než pověstní trpaslíci. Řekněte sami, nemám pravdu? Nebo máte trpaslíky raději ? Já jsem toho názoru, že proti gustu, žádný dišputát, ale já je nemusím.

A tudy se vchází do do ráje mých skřítků a keramických postaviček. Snad se vám mezi nimi líbilo stejně, jako mně.

Ideální prázdniny a dovolená

A je to tady. To, všemi školou povinnými vytoužené volno. Žádné ranní vstávání, žádné úkoly ani zkoušení, jen lenošení, cestování, koupání a další letní radovánky. Totéž platí pro ty, kteří potřebují vypnout z pracovního procesu. V dnešní uspěchané době jistě každý toužebně očekává ty nádherné dny volna, kdy nemusí pospíchat na tramvaj, či autobus, aby stihl začátek pracovní doby. Je konec nošení tašek s nákupy, vaření, honičky s žehlením právě vypraného prádla. Nastává čas dovolených ať už v zahraničí, nebo jen třeba na Máchově jezeře, či Vranovské přehradě. A co my, kteří máme dovolenou po celý rok - důchodci? Nás, že se to netýká? Ale to se může jen tak zdát. My žebychom nemohli někam odjet, mohli, ale například mně se nikam jezdit nechce. Já si budu pěkně lebedit doma na zahrádce, vyvařovat vnoučkům a manželovi, nebo občas s nimi vyjedu na nějaký jednodenní výlet do okolí. Máme naplánovanou koňskou farmu, nějaké koupaliště a také se budeme učit tkát na kolíkovém stavu. Mám plánovanou výuku háčkování o kterou se přihlásila kamarádka mého synovce. Ale na to dojde, až tu nebudou vnoučata. Zajímalo by mě, jak budete trávit prázdniny, nebo dovolenou vy. Pokud se mi s tím budete chtít svěřit, napište do komentáře, kam máte namířeno, nebo, jak by jste si představovali ideálně strávenou dovolenou, nebo prázdniny.

Červencová fotosoutěž

Na červenecovou fotosoutěž, jak už jsem ostatně napsala při vyhodnocení soutěže červnové, jsem zvolila téma "Rozkvetlé balkony a okna." Vaše fotografie očekávám do 5.7. na mailu yorga@seznam.cz Protože ne každý má balkon, nebo truhlíky v oknech, můžete fotit i například rozkvetlé pergoly, ploty a pod. Pokud chcete přidat k fotografii nějaký komentář, nic proti tomu nenamítám. Ráda ho pod fotografii umístím.

Psi a děti...

Když jsem včera popsala vztah Yorga a cyklisti, Katy mně svým komentářem připomněla ještě jeden a dost velký problém. Totiž vztah pes a dítě. Bígl je pes velmi vstřícný a hravý, to je o bíglech všeobecně známo. Děti a společnost miluje. V rodině máme dost dětí a i naši sousedé a kamarádi k nám chodí na návštěvu s malými dětmi. Chování Yorgy k nim bylo vždy stejné, vstřícné a mohl si ji kdokoliv pohladit dokonce i v době, kdy měla štěňata.

Jednou jsem slyšela ze zahrady strašné a zvukově nebvykle zabarvené štěkání a vyšla jsem se podívat na balkon. Za plotem stáli dva kluci, a ten mladší měl v ruce klacek a šťoural s ním přes branku a dráždil Yorgu. Ta byla zježená a řvala jak pardál. Zavolala jsem na kluka, ať toho nechá, že to se psům nedělá a že ne vždycky bude pes za plotem. To se stalo o prázdninách. Chtěla jsem o té příhodě říct jejich babičce, aby se jednou nedivili, až jim nějaký pes kluka pokouše. Babičku jsem nepotkala, asi odjeli na zbytek prázdnin někam jinam a tak jsem na celou záležitost pozapomněla. Ovšem velmi rychle jsem si to připomněla, když jsem šla s Yorgou na procházku a protože bez vodítka nikdy nechodíme, tak aby se aspoň trochu proběhla, mívám ji na dvacetimetrové šňůře. Yorga si volně pobíhala a já jsem vyměnila pár slov se sousedkou, když z poza rohu vyšly dvě děti. Jedno větší asi dvanáctileté a jedno menší, asi sedmileté. Mělo výšku přibližně stejnou, jako ten kluk s tím klackem. Yorga, když je uviděla, zježila se a vyrazila proti tomu menšímu klukovi. Nebyla jsem na to připravená a nestačila jsem tak rychle stáhnout šnůru.Takže se Yorga dostala až ke klukovi, postavila se na zadní a předníma tlapkama se o kluka opřela. Zježená, štěkala mu přímo do obličeje a kluk se samozřejmě lekl. Byl to okmamžik, protože jsem rychle šňůru stáhla a psa strhla. Nic mu neudělala, ale kdo ví, co by bylo dál, kdybych u toho nebyla. Yorga si bohužel pamatuje  zážitek za plotem a od té doby děti stejného vzrůstu nemá ráda. Musíme dávat velký pozor, aby náhodou po nějakém děcku nevyjela. Asi by mu neublížila, ale do hlavy ji nikdo nevidíme a tak už musíme být stále ve střehu. Dříve jsme měli strach ji volně pustit, aby se nezatoulala, když zachytí stopu nějaké zvěře a teď musíme mít strach, aby nepotkala nějaké menší dítě. A tak stejně jako s cyklisty, drezůrujeme ji i při setkání s cizími dětmi, že nesmí a musíme být neustále přítomni, když se k ní chtějí cizí, menší děti přiblížit.

Minulý víkend byl ten kluk s klackem opět u babičky. A zase, jako loni, šel se svým bratrem kolem našeho plotu a hlasitě si vykládali. Yorga ho jen slyšela mluvit, ještě ho nemohla vidět, pro keře, které plot obrůstají, ale už štěkala jako pominutá a když jsem viděla jak doráží na branku, za kterou se oba kluci zastavili, tak jsem na ně zavolala. Připomněla jsem tomu menšímu, co udělal loni a on, že si to nepamatuje. Já říkám, "no vidíš, ale ten pes si to pamatuje a už si tě bude pamatovat vždycky. Takže se našemu domu raději vyhni." Nejsem posedlá psy, ale když slyším zprávu o tom, že nějaký pes napadl dítě, vždycky si říkám, že bez důvodu to nebylo. Vždycky se mi vybaví naše zkušenost a jsem v soudu, jak se to mohlo stát velmi střízlivá. Vidíte, psovi stačí jedna negativní zkušenost a malér by mohl být na světě.

Vrtochy naší Yorgy

Už jsem se v některém článku, asi o cyklistické stezce a cyklistech zmiňovala, že náš pejsek cyklisty nemiluje. Jako asi většina psů. Nevím sice, co jim na nich vadí, jestli ta točící se kola, opravdu nevím. Když se z naší obce stala cyklistická stezka a viděli jsme, jak Yorga na jejich průjezd reaguje, bylo jasné, že její počínání budeme muset nějak řešit. Na výchovu jsem u nás já, koneckonců bylo tak i s našimi dvěma syny, na procházky je manžel. U synů to tak nefungovalo. Tam jsem na to byla taky já. Když jdu se psem ven já, tak ať potkáváme auto nebo cyklistu, dám povel sedni a zůstaň, popřípadě, nesmíš. Většinou se zadaří, že poslechne. Podotýkám pro ty, kdo nejsou na mém blogu častými hosty, že naše fenka je bígl a jak je o bíglech známo, jsou to svéhlavičky. Naše Yorga není výjimkou. Když říkám, že většinou poslechne, musím taky říct, že vidím jak to s celým jejím tělem škube, jak ráda by se za cyklistou vydala a prohnala mu faldy.Dnes byla vyjímečná situace. Šla jsem s Yorgou kolem poledne na procházku a protože chodníky u nás nejsou, musely jsme po silnici. Yorga se prodírala vysokou trávou kolem silnice, když proti nám do kopce šlapal manželský pár na kole. Hned jsem stáhla vodítko na krátko a čekala jsem až si jich pes všimne. Všimla si a podívala se na mně a já hned vydala povel sedni. Sedla. Další můj pokyn byl nesmíš! Důrazně řečeno a Yorga nic, seděla jak přišitá, žádné cukání, že by se na chlapa chtěla vrhnout. Jen chlapík na mně hleděl poněkud vyjeveně, tak jsem mu vysvětlila, že náš pes cyklisty nemá rád a že ji musíme neustále drezůrovat. Pousmál se a řekl, že to psi dělají. Když projeli, pochválila jsem Yorgu, jak je šikovná a hodná a pokračovaly jsme v procházce. Tak se mi zdálo, že se blýská na lepší časy. Snad už bude ty vyznavače cyklistiky lépe snášet. Ale myslím, že bez toho příkazu sedni a nesmíš, to nepůjde nikdy. Konečně můj systém převzal i manžel, který se s ní domlouvá stejně jako se mnou a ona ho podle toho taky poslouchá ;o). Minule přiznal, že už jí dává stejné povely jako já a že se mu zdá, že je to lepší. Jen aby to nezačal používat i na mně, to bych asi nerozchodila;oD

I tomu se říká komunikace

Tento článek je věnován všem podobně postiženým a především autorovi tohoto vzkazu:

debil	14:36:28 13.06.2008
ty kravo co vam je ste jen stary kravy!!! jste trapnyy§!!!

Autor, nechci psát"debil", jak se ostatně sám ohodnotil, zanechal tento vzkaz v mé knize návštěv. Protože vím, že ne všichni ji navštěvujete, mohlo by se stát, že by vám tento oduševnělý výlev, zřejmě pubertální duše mohl uniknout. Na tomto místě bych se chtěla omluvit všem, kteří právě procházejí pubertálním vývojem a jsou, na rozdíl od autora vzkazu slušní a tolerantní, tedy dobře vychovaní. Víte, navštívila jsem hodně blogů a stránek různé úrovně. Mezi nimi mnoho dětských blogísků s najivním, mnohdy se opakujícím, nebo nezajímavým obsahem, ale nikdy bych si nedovolila je kritizovat. Nedovolila bych si kritizovat ani žádné jiné stránky, protože vím, co dá práce je vytvořit a udělat je, pro byť malý okruh lidí, alespoň trochu zajímavé. Vždyť každý blog nebo stránka si najde své čtenáře a nikdo není povinen navštěvovat stránky, které ho nezajímají a rozhodně se po něm nechce, aby za sebou nechával takovou, nebo ještě horší stopu. Dotyčný možná předpokládal, že jeho vzkaz smažu a nechám plavat. To se ale hluboce zmýlil. Jeho výrok se nedotkl jen mé osoby, ale dotýká se i mých virtuálních kamarádek a proto to nemůžu jen tak, přejít a dělat mrtvého brouka. Navíc tuším odkud tento vzkaz pochází a pokud se bude opakovat, nezůstane to jen u tohoto článku.

PS. Nějak si chlapče neuvědomuješ, že "ty starý krávy", jak nás tituluješ, už něco ve svém životě dokázaly na rozdíl od tebe.