Muškáty našich babiček

Letos opět není rok na převislé muškáty na které prší. V oknech, kam nepřijde tolik vody jsou krásné, ale na balkoně o který jde především vypadají podpsa. Pomalu docházím k přesvědčení, že příští rok nedám muškáty do truhlíků ale jen do květináčů, s kterými se líp manipuluje a při takovém počasí jako je letos se dají rychle před deštěm uchránit. Vrátím se ke starým osvědčeným muškátům našich babiček. Ty se dají lépe uchovat přes zimu i v podmínkách jaké mám já. Při dnešním zalévání jsem zjistila, že listy ožírá nějaká potvora, ale tomu udělám přítrž. Jen jak zjistím kdo to je. Kvetou krásně a dokonce růžový muškát, který jsem letos dostala od manžela už je namnožený a jestli vydrží zimu, bude tato barva mezi mými muškáty kralovat .

Medový dort

Jsou tu další narozeniny a jsou kulaté. Tradice mi velí obdarovat oslavence medovým dortem, který je u nás velmi oblíben. Na zdobení jsem tentokrát použila marcipán vlastní výroby. Měla jsem obavy jak půjde hmota rozválet tak, abych potáhla celý dort. Nakonec jsem byla překvapená, že to šlo docela dobře. Vál jsem si posypala moučkovým cukrem aby se marcipánové těsto nelepilo a pak nebyl problém přenést vyválenou marcipánovou placku na slepené medové placky. Jsem zvědavá co na to řekne rodinka mého druhorozeného, již čtyřicátníka. To je hrozné jak ty děti stárnou.

Nechtěla jsem používat barvivo i když je potravinářské. Možná to vypadá tak trochu jako svatební. Až na tu čtyřicítku.

Protože jsem babka hravá a ráda zkouším novinky, upekla jsem si o tři placky víc a udělala malý dortík jen tak. U Alenky perníkářky jsem se inspirovala jejím ostružinovým řezem a vyzkoušela její metodu zdobení . Alenčin řez najdete tady a můj pokus je na tomto obrázku.

Košíky

Konečně jsem se dostala k tomu, abych zase něco upletla. Oba košíky jsou dárky k narozeninám a termín byl ten hnací motor. Smůla byla, že došlo lihové mořidlo a tak jsem sáhla po jediné barvě co byla doma a to bylo vodouředitelné zelené. Srašná barva, ale nemohla jsem čekat, takže buď se bude líbit nebo ne. Ušák se líbit bude, ten byl víceméně objednán. Ten druhý je tak trochu navíc. Jediná výhoda té zelené barvy je, že překryla písmena z telefonního seznamu.

Nový design

Jistě jste si všimli změny v záhlaví mých stránek. Dostala jsem nabídku  na vytvoření designu a využila jsem jí. Autorkou je  Tynka a její práci můžete vidět na tomto blogu http://tyni.blog.cz

Já jsem se změnou spokojená a zajímá mě, co na to říkáte vy. Tak pište své názory. Budou jistě zajímat i Tynku.

Záhlaví , jak jsem ho dostala od Týnky.

Nová kuřata

Včera jsem si přivezla nová, devět týdnů stará kuřata. Moje čtyři kuřata mají teprve sedm týdnů. Kvočna už se o ně přestala starat a tak se vrátila do hejna k ostatním slepicím. Nová kuřata jsme dali k těm našim a protože byla doposud zavřená v hale, neopouštějí zatím kurník. Drží se neustále v hloučku, ale až zjistí, že na ně ve výběhu čeká tráva, kterou asi ještě nezahlédla ani koutkem oka, bude to jiné. Musím jim dát čas. Zato ta moje kuřata jen otevřu dvířka kurníku,vystřelí jak blesk a hledají díru v plotě, kterou jim vyhrabala jejich vychovatelka. Jenže díra je přehrazena a mají po výletech. Už bylo načase, jinak bychom už hlávkový salát neochutnali. Stačila chvilička než ho kuřata objevila a bylo po salátu.

V pozadí jsou kropenaté kuřičky Dominant, dvě bílá kuřata jsou jiný druh, ale nezapamatovala jsem si jaký. Tyto bílé kuřice snášejí každý den jedno vejce a je prý tak velké, že se nevejde do vejconošů. Snášejí prý i když mrzne, ale za 15 měsíců jsou vynešené. Paní, která nám je prodávala řekla, že je to továrna na vejce. Tak to jsem zvědavá. Vzala jsem je na zkoušku, protože mám obavy, že bílé slepice budou skvělým terčem pro dravce, kterých je tady dost. Už ty moje šedivky je lákají. Dvakrát Yorga vyplašila káně, které s křikem odlétlo. Asi hodně naštvané.

A tohle jsou moje, sedm týdnů stará kuřata. Zatím nevím jestli jsou to kohoutci nebo slepičky. Ale dva z nich asi kohouti budou, protože už jsem je nachytala, jak se perou.

Vyšívaný polštářek

Tak jsem se konečně dočkala. Na pár dní nás navštívila naše vnučka Katka.Je to ta samá vnučka, která tvrdila, že háčkovat začne možná v důchodu. Tak opravdu neháčkovala, ale pustila se do výroby dárku k narozeninám svého kamaráda. Vyhledaly jsme časopisy s křížkovou výšivkou a Katka si promyslela, jak bude obrázek rozložen. Pak se dala do díla. Já jsem ji zatím ušila polštářek, který si potom vycpala dutým vláknem. Nevěřila jsem, že by dokázala vyšívat i do pozdních nočních hodin. Dvakrát šla spát až po půlnoci a poslední den dokonce ve tři hodiny ráno. To proto, že při praní povlaku červená srdíčka pustila barvu a ta se vpila do okolní tkaniny. To byla rána pod pás. Nenapadlo by mě, že červená perlovka pustí barvu. Nastalo párání a pak znovu vyšívání srdíček tentokrát mulinkou. Po opakovaném vyprání už bylo všechno tak, jak má být. Ráno jsem vstávala brzy, abych Katčin výrobek sešila a vyžehlila. V osm hodin odjížděla domů.Proto ten spěch. Myslím, že se dílo podařilo a musím říct, že to má vyšité precizně. Jeden křížek jako druhý. Jestli u toho vydrží, věřím, že jednou bude i háčkovat. Pak budu spokojená babička.

Telefonní záznamník babiček a dědečků

Tohle mi přišlo od kamarádů mailem a nedalo mi to, abych to sem nedala. Myslím, že vás to taky pobaví.

Ahoj, momentálně nejsme doma, po zaznění signálu:

Potřebujete-li pohlídat děti, stiskněte dvojku;
Chcete-li půjčit auto, stiskněte trojku;
Potřebujete-li vyprat a vyžehlit prádlo, stiskněte čtyřku;
Chcete-li k nám uložit děti na noc, stiskněte pětku;
Chcete-li ,abychom šli pro děti do školy, stiskněte šestku;
Chcete-li ,abychom vám něco upekli na neděli, stiskněte sedmičku;
Chcete-li v neděli u nás obědvat, stiskněte osmičku;
Potřebujete-li peníze, stiskněte devítku;
Jste-li někdo z našich přátel či známých, nyní nám zanechte svůj vzkaz.