Z historie irské krajky

Než jsem uháčkovala první lístek, dalo mi to zabrat a myslela jsem, že s tím brzy praštím, ale nakonec mně irská krajka učarovala. Irská háčkovaná krajka vznikla asi v polovině 19. století jako pokus o napodobení (šité) benátské krajky. Háčkované asymetrické vzory, nejčastěji květiny a listy, vystupují nad povrch řídké půdice, na zhotovení jednoho výrobku se často podílí několik krajkářek. Je to nejmladší krajkářská technika a přitažlivé na ní je i to, že jsou to vlastně jednotlivé motivky, které se spojují háčkovanými nebo šitými spojkami. Mohou se našívat na látku, nebo předem zhotovenou síť. Výhodou je , alespoň pro mě, že od toho můžu kdykoliv odejít a vrátit se, až mám zase chuť pokračovat. Připravit si jednotlkivé motivky a až je inspirace, pak celé dílko dokončit. Rozdíl mezi klasickou krajkou je v tom, že klasická krajka se háčkuje řadu po řadě na přesně vypočítaný počet ok. Kdežto irská krajka dává prostor každé ženě sestavit si vzor podle sebe. Vytvářet různě velké motivky i počet a tím se může každá krajkářka dostatečně vyřádit a uplatnit svoji kreativitu. I to mě na tom zaujalo.

Háčkování by mělo být pevné a rovnoměrné. Pokud se háčkuje přes silnější nit, neměla by být nikdy vidět. U složitějších kompozic se jednotlivé prvky nejdříve našívají na podkladovou látku podle zvoleného vzoru a teprve potom se spojují . Tato práce je poměrně dost náročná na přesnost a pečlivost. Technika irské krajky nepatří k nejrychlejším a nejjednodušším, ale výsledek je hoden obdivu. Tak uvidím, jak se s tím poperu. Zatím mě to baví a hned jak stvořím první vlastní kompozici, pochlubím se. Nevím, nevím, jestli to nevyměním za frivolitkování....

Irská krajka

Před časem jsem si koupila tuto knížku. V knihovně ležela pár let, než jsem se dostala k tomu, abych ji prolistovala a něco vyzkoušela. Včera jsem začala a s tím lístečkem jsem se dost natrápila. Už jsem pochopila jak na to a tak jsem si dnes udělala pár rozetek a budu pokračovat. Jsem zase potlučená, takže můžu jedině uvařit jednoduchý oběd a háčkovat. Přehlédla jsem poslední schod a šlápla do prázdna. Narazila jsem si levé rameno (modré jako chrpa), mám naražená žebra (bolí jako čert) a trochu jsem si hnula s páteří. Nicméně polámaného nemám nic, ale po bytě se pohybuji tempem lenochoda. No řekněte, nejsem chomout? Před Štědrým dnem koleno a teď skoro celý člověk. No, ale tím vás nebudu zatěžovat. To jen na okraj, že můžu beztrestně háčkovat. Jestli já se do jarního srazu nezabiju, bude to velké štěstí.

Zatím nemám představu, co z toho bude, ale něco určitě. Až bude hotovo, ukážu, co jsem spáchala. A teď ještě jedna rozcvička pro mozeček.

Vidíte dítě?

Když nehledáš, najdeš

Zdá se vám nadpis mého článku podivný? Možná je podivný, ale je pravdivý. Co já jsem se nahledala. Prakticky od podzimu jsem hledala člunky na frivolitky. Evina a Šárka, pokud tohle čtou, už se usmívají, pokud se přímo neřehtají. Než se mělo uskutečnit první setkání děvčat sdružených v Ženském klubu, domluvila jsem si s Evinou a Šárkou, že si obstarám člunky a ony budou tak hodné a naučí mě frivolitkovat. Jak se později ukázalo, slovo "naučí" bylo příliš silné, protože já to ne a ne pochopit. Omluvou mně může být snad jen to, že na to nebyl patřičný klid. Ale zpět k těm člunkům. Včas jsem si je objednala i když to nebylo jednoduché, ale přišly ještě než se setkání uskutečnilo. Já jsem je někam uklidila a udělala jsem to tak pečlivě, že když jsem je potřebovala, člunky nebyly k nalezení. Nicméně zkoušela jsem to s člunkem vypůjčeným od Šárky. Zdálo se, že člunky jsou nenávratně zašantročené, nebo , že je nějaký skřítek, chtivý frivolitkování odnesl kdoví kam. Už jsem se nechtěla nervovat marným hledáním a tak jsem si objednala člunky nové. Tentokrát je mám v krabičce, kterou mám stále na očích a čas od času kontroluji, jestli tam skutečně jsou. Dnes jsem si šla najít přízi, vhodnou na stvoření jezevčíka a podivila jsem se, co ve skříni s přízemi mám za krabičku a co v ní vlastně je. A ejhle, krom jiných drobností, jako zip, nějaké knoflíčky a taky obvaz se na mě smály oba člunky. Takže Šárko a Evino, jsem připravená důkladně a slibuji, že než přijedete na další setkání v dubnu, budu snad základní součky umět. Budu to zkoušet podle okopírovaných základů z knihy o frivolitkách. A kdyby byly moje sliby plané, tak aspoň namotám přízi na člunky, to snad můžu slíbit s čistým svědomím.

Sára a moje tvoření

Dnešní krásný den si užívá hlavně Sára. Venku to klouže, tak jsem opatrná a ven se nederu, ale na balkoně na sluníčku je fajn. Aspoň Sáře. Ta se naučila vyhledávat výšky. Takže si hoví na stolku u kterého v létě pijeme kávičku a užívá si sluníčko.

A teď trocha toho tvoření.

Zajda má kamaráda, ale teprve teď jsem si všimla, že kamarád má sice zuby, které zase nemá zajda, ale nemá knír. Tak to musím ještě doladit. No a taky jsem udělala pár záložek. Nejsou sice tak krásné jako frivolitkové od Eviny nebo Šárky, ale účel splní.

Tak v tomto duchu budou moje letošní Velikonoce. Na moji klasiku, krajková vajíčka s kuřátky, taky dojde. Zatím vyfukuji vejce. Toto jsou vejce polystyrenová obháčkovaná polosloupkem a dozdobená. Na závěr dostanou ještě mašličky, ale pro ty si musím nejdřív zajet.

Háčkománie

Kdyby nebylo mé posedlosti háčkováním, neměla bych ani o čem psát. Počasí rozhodně není inspirující, stejně jako smutná zahrada pocukrovaná sněhem. Navíc zima. Tak co jiného, než dát volný prostor svému největšímu koni. Filetovou dečku jsem odložila a pustila jsem se do příprav na jarní setkání Ženského klubu a na pomlázku pro mé velikonoční koledníky. Zatím toho moc není, ale aspoň něco vám ukážu. Ty barevné zajíčkové dečky mám v plánu udělat ještě v dalších barvách. Jsou takové vesele jarní.

Dečky jsou háčkované z Moniky, háčkem č.2 a po vypnutí mají v průměru 34 cm.

Bude ještě světle žlutá, fialková, růžová a modrá. Napadlo mě, že by to mohlo být i prostírání na velikonoční stůl. A kdo má rád barevnost, může to být celá souprava, pro šest osob. Každý si vybere svoji barvu a nebudou se hádat, kdo komu pokecal prostírání třeba kečupem.

A jeden skřítek "Ospálek"

Nejsou všechna rána stejná

Včerejší a dnešní fotografie z probouzení naší vísky do mrazivého rána. Troška sněhu a pořádný mráz. Včera krásně jasno, dnes už pod mrakem. Ranní obloha focená zhruba ve stejnou dobu, jen s jednodenním odstupem.

Obloha včerejší.

A takové ráno nás čekalo dnes.

Sára vstává pravidelně v 7.30 a to už, pokud není něco mimořádného je budíček i pro nás. Já jsem podvakrát vzala do ruky foťák, abych to ráno zvěčnila.

Paní

Vkráčela po špičkách, lehounce našlapovala a nechávala za sebou sotva patrné stopy. To bylo předevčírem. Včera ji už doprovázel chlad a její stopa už byla zřetelnější.Zdálo se, že její chatrný šat bude rozmetán a rozpuštěn, ale nestalo se tak. Do rána přituhlo a ty chatrné šatičky zůstaly. Ano míníte dobře. Vešla paní zima. Zatím nesměle, ale je tady. Konečně, protože příroda už je tak zblblá, že kdoulovec před domem už rozvinul své drobné lístky a kdyby nepřišla včas a nechala ještě týden řádit to jaro nejaro, tak snad by i rozkvetl.

Předevčírem to za oknem vypadalo takhle.

Včera a dnes.

Možná, že to dřevo budeme ještě letos potřebovat.