Minulý rok na podzim jsme zakládali novou jahodovnu. Bylo to dost pozdě a vypadalo to tak, že z toho nic nebude a peníze vydané za sazenice budou ztraceny. Manžel záhonu věnoval tolik péče, že nakonec na jaře se ukázalo, že to nebyla práce marná. Jahody kvetly jak o život a teď už vydávají plody. Sklidili jsme už dva vrchovaté koše. Byly jednou jahodové kynuté knedlíky, pět sáčků je v mrazáku, něco jsme snědli čerstvé a tento košík padne na džem.
Dnes ráno jsem si pochutnala na ovesné kaši s jahodami a pak vzhůru do marmeládování.
Dřív mě příprava marmelády strašila. Dnes je to brnkačka. Krátce po revoluci jsem si zakoupila šikovný šelmostroj, na kterém se dá dělat skoro všechno. Od pomazánek po saláty, dají se v něm vařit polévky, rýže, ale i celý oběd. Dělám v něm strouhanku i z čerstvých rohlíků, no a i ty marmelády.
Marmeládu v něm vařím z jednoho kilogramu ovoce a podle toho, jaký použiji Gelfix, přidám množství cukru. Povařím to pět minut a nalévám do skleniček. Rovnou z nádoby, ve které jsem vařila. Ze tří dávek mám sedmnáct skleniček a hotovo bylo za hodinku. Takže jak říkám, brnkačka bez ušpiněného nádobí, vařeček, naběraček a kdoví čeho ještě. Špinavá je jen jedna nádoba.
Ježiš! Teď se dívám, že jsem to vzala i s Tuzemákem. Nemyslete si, že jsem polovinu flašky rumu vyžahla při marmeládování. To jen do každé várky cvrknu, protože už nesteriluji, jen otočím dnem vzhůru, tak aby se to nekazilo. Funguje to dokonale, protože se marmeláda nezkazí ani když se nedojí hned.
Dnešním dnem začal kolotoč zavařování, ostatně jako každý rok. A toto období nemám ráda. Na jedné straně je fajn ukládat zásoby na zimu, ale na druhé straně bývám z toho dost vyšťavená. Určitě to znáte, takže neříkám nic nového.
Ještě vám chci ukázat, jak pěkně kvete fialka, gloxínie a voděnka.
