Ozdravný lektvar

Namíchala jsem si lektvar, který je skoro na všechno. Údajně.

Ale faktem je, že co nezkusíš, tomu neuvěříš. A tak jsem šla do toho i za cenu, že když to budu užívat, budu smrdět jak rasův pytel a možná se ode mě odvrátí zbytek světa.

Mělo by to celkově ozdravit tělo. Vzhledem k tomu, že jsou tam samé zdravé ingredience, tak si myslím, že když nepomůže, nemůže uškodit.

Jde o směs více složek, které mají následující účinky:

• pročišťují krevní cévy
• obnovují imunitu
• detoxikují ledviny a játra
• regenerují srdce
• zlepšují činnost mozku
• ochraňují před infarktem a mozkovou mrtvicí
• zajistí rychlejší regeneraci po infarktu nebo mrtvici
• léčí rakovinu

• Ingredience

• 12 bulev česneku (přibližně 120 stroužků)
• 1 kg syrového, tepelně nezpracovaného a nejlepší lokálního medu
• 15 čerstvých citronů
• 400 gramů čerstvých vlašských ořechů
• 400 gramů naklíčených semen, například pšeničných, ale mohou být i jiné
• (neměla jsem pšenici a tak jsem dala naklíčit čočku)

1. Pomelte naklíčená semena spolu s ořechy. Nejlepší na tento účel poslouží kuchyňský robot.

2. Očistěte česnek, přidejte ho k semenům a znovu rozemele.

3. Pomelte také 5 neoloupaných citronů, které dříve dobře umyjete ve vlažné vodě. Pro lepší odstranění postřikových látek můžete do vody přidat i trochu octa.

4. Ze zbývajících 10 citronů vymačkejte šťávu. Tu pak přidejte k ostatním ingrediencím.

5. Všechny dosavadní složky by měly být mixované tak dlouho, až se vytvoří homogenní směs.

6. Na konec přidejte med a všechno znovu dobře promíchejte dřevěnou vařečkou.

7. Po skončení přelijte vzniklou směs do skleněných nádob a umístěte je do chladničky.

8. Po 3 dnech bude směs připravena ke konzumaci.

Tento lektvar se konzumuje 4 krát denně po 1 polévkové lžíci - půl hodinu před snídaní, půl hodinu před obědem, půl hodinu před večeří a půl hodinu před spaním.

V případě, že jej užíváte k léčbě rakoviny, můžete zvýšit množství i frekvenci užívání na maximálně 2 polévkové lžíce každé 2 hodiny.

Recept mám z druhé ruky, od moc dobré kamarádky, ale je i na internetu. Autorem receptu je profesor Hristo Mermerski, bulharský vědec.

A tak to vypadá v mém podání. Chuťově je to dobré a když nic jiného, tak v chřipkovém období by to mohlo zabírat.

Kočičáci a rehabka

Tak přece se mně podaří nějaké maličkosti na setkání klubu vytvořit. Oba malé kočičáky jsem ušila ručně a měří 16 cm. Jsou tak akorát do dětské ručičky. Snad to pro nějaké dítko budou milovaní mazlíčci.

Dnes jsem byla opět rehabilitovat.V posilovně jsem balancovala na desce zavěšené na řetízkách a měla jsem při různých cvicích udržet desku v klidu. Byla to fuška, protože nešlo o to, jen to ustát, ale různě cvičit s nohama, bez držení se rukama a otáčet hlavou na obě strany. Pak následovalo protažení vazů a svalů krční páteře a levého ramene za asistence terapeuta. To byla bolest... ale věřím, že to k něčemu bude. Každým dnem se něco zlepšuje. Pravé zápěstí a prsteníček s malíčkem dnes nebolí. Úklony hlavou už jsou taky proveditelné o něco líp než dřív.

Závěrečnou procedurou byla půlhodina na magnetoterapii. Tam je to odpočinkové. Po všem tom mordování se mně trochu točila hlava. Naštěstí na mě čekal manžel a odjeli jsme rovnou domů.

Rillettes - francouzská lahůdka

Dnes ráno si sousedka přišla vypůjčit zavařovací víčka a přitom mě nalákala na specialitu, kterou bude zavařovat. Název toho jídla jsem nikdy neslyšela, natož abych věděla z čeho se dělá a tak jsem vyzvídala. Recept se mně náramně hodil, protože jsem měla čerstvě vyškvařené sádlo, které do té dobroty patří včetně škvarečků. Tak abych vás dlouho nenapínala, hned jak sousedka odešla, vytáhla jsem z mrazáku vepřový ořez a žebra . Bylo toho přes dvě kila.

Na internetu je několik receptů a já jsem si vybrala z těchto stránek http://olivovakucharka.webgarden.cz/

Příprava není složitá, ale zdlouhavá. Nejdříve se vyškvaří sádlo tak, aby škvarky byly lehce zezlátlé. Pak se po částech vkládá maso do rozpuštěného sádla se škvarky a jakmile první hrst masových kostek zbělá, přidá se další hrst a tak se postupuje za stálého míchání tak dlouho, až je všechno maso v pekáči. Pak přilejeme vodu, promícháme a na střední teplotě necháme jednu hodinu probublávat. Občas promícháme. Já mám sklokeramickou plotnu, tak jsem měla zapnuto na 5 stupni. Po hodině probublávání snížíme teplotu na minimum a nádobu, ve které maso děláme zakryjeme poklicí. Takto dusíme 3 hodiny za občasného promíchání. Po třech hodinách přidáme sůl, pepř a já jsem přilila 3 dcl růžového vína. Byla to nedopitá láhev, takže se spotřebovala. Vyndala jsem kosti ze žeber a odkryté jsem to nechala probublávat další tři hodiny. Opět jsem maso občas promíchala. Po třech hodinách bylo hotovo. Nechala jsem maso odpočinout, pak jsem je dala do menších omniovek a zasterilovala. Ne dlouho, jen tak 1/2 hodiny, aby se víčka zatáhla.

Kolik jsem potřebovala surovin ? Dělala jsem to od oka, protože jak už jsem psala, sádlo jsem měla už dva dny vyškvařené a nevážila jsem je. Vzala jsem sklenici sádla a sklenici škvarků. Rozehřála jsem je a vložila jsem do něho cca 2,30 kg na kostky nakrájeného vepřového masa. Potom jsem použila asi 1/2 l vody, odhadem soli a pepře. Pokud chcete přesný recept, přečtěte si ho tady . Kdybych vám měla připodobnit chuť hotového výrobku, tak to chutná jako hodně dobrá vepřová konzerva bez separátů a éček. Na čerstvém chlebě hotová mana nebeská. A kdo má rád cibuli, dá si na chleba cibuli. Paní doktorka Cajthamlová by nás určitě nepochválila, ale když se toho nespráská celá sklenice, tak to zase taková hrůza není. Jak je vidět, máme toho s francouzskou kuchyní hodně společného.

Cesta do a z Brna

Dnes ráno jsme před osmou hodinou ranní vyrazili do Brna. Jela jsem na avizovanou rehabilitaci. Vypadalo to na docela pěkný den i když mraky nevěstily nic dobrého, ale podle rozhlasových zpráv, v Brně mělo probleskovat sluníčko.

Tentokrát jsem vzala foťák a za jízdy jsem fotila přes špinavé čelní sklo auta. Podle toho taky fotky vypadají.

Návrat z Brna už odpovídal těm ranním mračounům. U Kojálu už bylo viděl olověnou oblohu a zbytek cesty jsme jeli

v husté chumelenici.

A tak teď co mě čekalo na rehabilitaci. Nejdříve 20 minut magnetoterapie a pak následoval vstupní kineziologický rozbor

a ukázka cvičení, které by mělo uvolnit zatuhlé a nejspíš i zkrácené svalstvo. Když jsem tam před mladým magistrem stála ve spodním prádle a on na mně hledal vady v držení těla, odhalil zborcenou klenbu nohou, a co já vím, co všechno krom špíčků, nejraději bych zalezla pod koberec. Pak jsem se mohla obléci a ukázal mně cvik na krční páteř a ptal se, jestli cítím jak mě táhnou svaly až u lopatek. Musela jsem se přiznat, že cítím bolest až v bedrech. Na to odpověděl, že i to je možné a že aspoň vidím, jak jsem zatuhlá. Doporučil, abych cviky prováděla i doma alespoň 3x denně a přidala si k tomu rotoped. Abych měla pohyb a nezatěžovala klouby. Prozatím mi nedoporučil ani delší procházky s holemi. Řekl,že by to momentálně pro krční páteř nebylo dobré. Zvedala by se ramena a já je musím tlačit spíš dolů. Nesmím zaklánět hlavu a tak budu muset udělat i několik změn v bytě . Televizor si dát na komodu a květiny na konzoli pro televizor.

Taky si v obýváku musím roztáhnout sedačku, na které budu cvičit, abych se při tom nemusela válet po zemi. Těžko bych se z ní zvedala.

Tak to je z prvního ozdravného dne vše.

Kočičák

Protože nemůžu háčkovat, tak jsem se pustila do šití. Od Květy jsem dostala střih a už jsem podle něj jednu kočku ušila. Tu dostal pravnouček Daneček a tuto vezmu na setkání Ženského klubu. Možná ještě nějakou zmáknu, protože do srazu zbývá ještě pár týdnů.

Jste to, co jíte

Včera jsem se dívala na opakovaný první díl série pořadu "Jste to co jíte".Tehdy paní doktorka Cajthamlová vyhazovala lidem z ledničky jídla, která byla plná cukru, tuků a kdoví čeho. Sama v té době byla jako proutek. Když po pár letech nastoupila do pořadu Stardance, už to takový proutek nebyl a tak možná taky pochopila, aspoň trochu, že s přibývajícími lety si udržet figuru není jen tak jednoduché. Ve Stardance dostala pěkně zabrat a tam možná šlo i nějaké kilo dolů.

Nenám nic proti zdravé výživě a štíhlé postavě, ba naopak, ale sama moc dobře vím, že ve žravé rodině, kde se každý den vaří, má kuchařka velmi těžkou pozici. Česká kuchyně je postavena na omáčkách a knedlících a to se traduje po staletí. Viz. Magdalena Dobromila Rettigová. Za tu dobu se nám to zadřelo pod kůži a hned tak, jako mávnutím proutku to nezmění ani drsňačka paní Cajthamlová.

Já se sice snažím vpašovat do našeho zaběhaného jídelníčku víc zeleniny, dodržovat to, že ovoce se má jíst jen ráno, malé porce 5x denně, večeřet maximálně do 18 hodin, ale jen občas se mi to daří. Já si ledacos odepřu, ale pak přijde nějaká oslava spojená s obžerstvím, nebo zabíjačka a já sklouznu a nějaký ten hřích spáchám.

Z toho jsem na sebe jako pes a tak například ze včerejšího piškotu jsem nesnědla ani kousek.Dnes jsem posnídala knackebrot se sýrem Cottage a ředkvičkou, zapila jsem to hrnkem černé kávy (melty) neslazené a bez smetany.To by měla paní doktorka radost. Na oběd jsem upekla v krbové troubě kuřecí stehna. Manžel si je dal s bramborem a já se salátem z červené řepy. Ten jsem tentokrát měla hodně dietní. V lednici jsem měla zbytek sterilovaného zelí, přistrouhala jsem k tomu nakládané okurky, mírně osolila a smíchala s vařenou červenou řepou. Pochutnala jsem si a moje svědomí je pro dnešek čisté. Salát mně zbyl i k večeři, ale k tomu si asi přimíchám malou konzervu tuňáka, abych měla nějaké bílkoviny, které by měla večeře obsahovat. No a teď ta kuřecí stehna upečená v mé, dnes už milované troubě.

I to kuře bylo z trouby luxusně upečené a dnes jsem elektrický sporák vůbec nepotřebovala. I Sára se měla dobře. Dostala křupky a masíčko z křidýlek.

Dnes mi mailem přišly recepty a když jsem do nich nakoukla, líbily se mi a mnohá jídla vařím podobně, ne-li stejně. Ráda se s vámi podělím. Zkuste kliknout sem . Ale pozor! Polévky jsou tam zasmažené, používají se živočišné tuky a to všechno by se paní doktorce určitě nelíbilo.

První piškot z nové trouby

Na kamnech se vaří červená řepa, která bude na večeři. Udělám si z ní salát s tuňákem. V troubě se peče zkušební piškot a teplo, které kamna vydávají je dokonalé. Vytopila jsem celé patro tak, že topení plynovým kotlem jsem zavřela. Kamna plní všechny funkce které mají a já jsem spokojená na výsost.

Protože nemám troubu ještě osahanou, upekla jsem jen piškot, který nedá moc práce. Co kdybych ho spálila?

Bylo by mně líto jak surovin, tak mé práce. Dopadlo to dobře a moje nadšení nemá konce. Už jen čekám až přijede manžel a bude zírat, že má čerstvou buchtu k odpolední kávičce. Příště budou buchty kynuté, klasické honzovky s povidly. A na závěr jsem se nechala inspirovat u Blanky a udělala jsem si svícení. Nemám je tak pěkné jako Blanka, protože jsem neměla tak pěkný obrázek, ale příště pohledám něco na internetu a udělám si ještě jedno.