Blahokvět

Tak dnes něco pozitivního. Před časem jsem od Milušky dostala poštou několik proutků odnoží blahokvětu. Byly pečlivě zabalené aby nevyschly a hned jak došly jsem je zasadila. Chvíli trvalo, než se ukázaly květy. Rostl sice jako blázen, zeleně měl až nadbytek a květ stále nikde. Před tím, než jsem se ocitla v nemocnici jsem ho ostříhala a to dost razantně. Vyplatilo se to. Dnes jsem šla zalévat a hle, rostlinka mě uvítala několika dosud ne plně rozkvetlými kvítky. Mám takovou radost, že jsem nevydržela a musela jsem se pochlubit. Beru to jako dobré znamení, že i já snad na jaře rozkvetu. 

Post covidová trombóza

Covid jsem dostala v půli listopadu minulého roku. Naštěstí v mírnějším průběhu a tak jsem si myslela, že tím, že jsem si tím prošla, jsem z vody a byla jsem za to ráda. Jenže 16. ledna přišlo překvapení. Něco jako zánět žil, který se překulil v trombózu. Údajně post covidovou. 20. ledna následovala pětidenní hospitalizace a teď už domácí doléčení. V tom mně pomáhá krom manžela taky moje terapeutka Sára. 

Jsem jen zvědavá, jestli to tímto končí, nebo přijde ještě nějaké další překvapení, které mi covid připraví. Nevěřte tomu, že covid je jen chřipečka, nebo dokonce jen rýmečka a dávejte na sebe pozor. Já jsem se chránila jak nejlépe jsem mohla. Nakupovat chodil jen manžel s dodržováním všech pravidel a jen do malého obchodu ve vedlejší vesnici. Myslím, že jsme víc pro své bezpečí udělat nemohli a stejně ... 

Zima v opičích horách

 Konečně, po několika letech napadl sníh i u nás. Že bych zrovna já z toho jásala se říct nedá. Pajdavá babka má co dělat aby se udržela na nohách i bez sněhu, ale doma za oknem u roztopených krbovek je to pěkné pokoukání z okna. 

A z dlouhé chvíle se vracím k restům, které budu škrobit a vypínat a jen tak, pro radost jsem si udělala jednoho skřítka a s ním se s Vámi pro dnešek loučím. To ostatní Vám ukážu až to uschne. 

Stříhání křepelčích vajec.

 Specielně pro Janku jsem dnes nafotila stříhání křepelčích vajíček. Tedy já jsem nefotila, já jsem stříhala a focení se ujal manžel. Je to legrační, ale bez těch nůžek je rozklepávání těch prťavých vajíček složitější. Ona mají pod skořápkou tu blanku tuhou a ta se musí něčím propíchnout a proto ten zub na nůžkách.

Tak Jani, tady to je a pro ty z vás, kdo by si je chtěl opatřit, tak je mají v obchodech s chovatelskými potřebami. 

Vajíčka mají tuhou blánu i tvrdou skořápku, proto nejsou ani náchylná k salmonelóze. Z mého pohledu je to malý zázrak.

A ještě poznámka k těm vajíčkům co jsem nakládala. Jsou moc dobrá. Když mě honí mlsná, tak si ze dvě vylovím ze sklenice a pošmáknu si. Když jsem hledala nějaký způsob jak je uchovat, našla jsem, že se nakládají o Velikonocích slepičí vejce, když donesou kluci domů hodně vymrskaných vajec. 

Hádanka

 Včera jsem navštívila blog Janky, která zveřejnila celý arzenál nůžek, které mají v domácnosti. Já se něčím podobným pochlubit nemůžu, ale zato Vám předkládám jedny zajímavé nůžky, které vybočují z běžné řady nůžek. Zajímá mě, jestli jste se s nimi někdo setkal a tedy víte, k čemu jsou dobré. 

Rozluštění... 

Jsou to nůžky na křepelčí vejce. Protože mají tvrdší skořápku a pod skořápkou tuhou blanku, než slepičí vejce,  krásně se s nůžkami vajíčko otevírá. Našla jsem je v e-shopu, když jsem hledala nosiče na ta mrňavá vajíčka. 

Nakládaná křepelčí vejce.

 Před časem jsem slíbila, že až naložím první křepelčí vajíčka, tak se pochlubím. Dostala jsem se k tomu až dnes a tak je tu i chlubení.  Recept jsem našla na internetu a ráda se s vámi podělím. 

Svařila jsem bílé víno s octem a solí. Cibuli, feferonku a česnek jsem nakrájela na menší kousky a vše jsem vložila do svařeného nálevu. Přidala jsem pár kuliček pepře, nového koření a hořčičné semínko. Patřila tam jalovčinka, ale tu jsem neměla.

Oloupaná vajíčka jsem naskládala do skleničky proložila cibulí, česnekem a feferonkami a zalila tím horkým nálevem s kořením. Skleničku jsem uzavřela a teď počkám nejméně 24 hodin a pak budu ochutnávat. Doufám, že mě to nezklame a pochutnáme si.

Stejně velkou skleničku vajíček naložených ve slaném nálevu lze koupit za 351,- Kč. To je láce, že? Sklenička je od velké majonézy Helmans.

Úžasné křepelky

Po covidu a následně zánětu žil, jsem se probrala k životu a opět jsem začala mít zájem, podělit se s Vámi o něco z našeho venkovského života. Před časem jsem psala o tom, jak jsme se dostali k chovu křepelek. Pro ty z vás, co to nečetli, jen v kostce shrnu. Od sousedova syna jsme dostali pět křepelek, o  které se měly starat jejich děti. Ty to brzy přestalo bavit a tak přivezl křepelky k nám. Dlouho nesnášely a pak vždy jen jedno vajíčko. Poradila jsem se tedy se svým chovatelským guru Markem a ten naznal, že je tam jen jedna samička. Rozhodila jsem sítě na internetu a našla paní, která se chovem křepelek zabývá a zakoupili jsme od ní posledních 17 slepiček.

Byl to dobrý počin, protože křepelky už snášejí o stošest a manžel z nich má ohromnou radost. Jak jsou křepelčí vajíčka pro zdraví člověka důležitá se dá najít na internetu. Pokud Vás to zajímá, tady je odkaz.

A ještě jeden.

Vajíčka jsme už mnohokrát použili na zdobení obložených chlebíčků, dělala jsem volská oka, tedy spíš očička, protože jsou opravdu malá. Chystám se z nich vyrobit nakládanou pochoutku ve sladkokyselém nálevu. Až je vyrobím, pochlubím se. Zatím je to jen plán, ale uskutečním ho co nejdřív. Vajíček mám dost. Minimálně 15 denně, ale někdy i 17. Jsou to holky šikulky. Na obrázku jsou ta "očíčka" vedle slepičího volského oka. To jen pro názornost. Křepelčím vajíčkům se taky říká, elixír života. 

   A toto je část slepiček, které se teď starají o to, abychom byli zdraví.

A ještě přidám pohled na zasněženou dědinu. Je to pro oko nádhera, ale pro mě přes okno. Jen Sára sníh miluje. Včera se vrátila z procházky mokrá jak kaňa.