Hledala jsem něco jiného

Na www.youtube.com jsem hledala něco úplně jiného, ale to, na co jsem narazila je tak zajímavé, že se s vámi o to podělím.

Je to úžasné, co dokážou se svým tělem, ale co to bude dělat ve stáří? Budou vůbec držet podromadě?

Soutěž

Odhlédněme od vážnějších témat a zaměřme se na již avizovanou fotosoutěž. Tématem jsou prázdniny a dovolená. Fotografie posílejte na známou adresu yorga@seznam.cz do 10. září. Nezapomeňte připsat svoji přezdívku a adresu webu nebo mailu. Soutěžit můžete se dvěma fotografiemi, k nimž můžete připojit vtipný text. Text nepište do fotografie, připíšu ho pod fotografii sama. Do fotografie nepište vůbec nic, ani jméno. Možná bude soutěž zcela anonymní a hodnotitelé nebudou vědět komu patří fotka, které dávají hlas. Uvidíme, ještě to promyslím. Těším se na vaši účast a přivítám i ty vás, kteří jste na mém blogu ještě nesoutěžili a pořídili jste nějakou zajímavou fotografii z cestování o prázdninách nebo o dovolené.

Emancipovaná, nebo domácí puťka?

Ráda bych navázala na předchozí článek touto anketou. Dočetla jsem se nedávno, že stále více českých mužů upřednostňuje možnost, aby žena zůstala v domácnosti, starala se o děti a pečovala o manžela a domácnost. Manželovým úkolem by pak bylo, dokonale zabezpečit rodinu finančně. Jestli se dobře pamatuji, takto by si to představovalo asi 60% dotázaných mužů.Tolik statistický průzkum. A co na to vy ? Líbilo by se vám v podobně uspořádané rodině ?

Když to vezmu ze svého dnešního pohledu, tak já bych to asi vítala. Když si vzpomenu na tu honičku, kterou jsem měla při zaměstnání, aby domácnost vypadala, děti byly čisté a připravené do školy, už bych to nechtěla zažít. Často panovala nervozita, protože všechno se stihnout nedalo. A to jsem měla maminku, která mě hodně pomáhala. V dnešní době, domnívám se, by matka v domácnosti byla přínosem především ve výchově dětí. Bylo by na ně více času, nelítaly by po ulicích a myslím, že by nebylo ani tolik problémů, kolik se jich dnes mezi mládeží nachází. Dnešní žena v domácnosti už by nebyla tou ženou z první republiky. V bílé zástěrce a se stále čerstvě upečenou bábovkou na stole. Tam už se dnešní ženy určitě nevrátí. Myslím si, že i v domácnosti, mohou být ženy vzdělané, účastnit se veřejného života, ale s mírou takovou, aby dostály především své nejdůležitější roli, roli matky. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale proto je tady anketa a komentáře, aby jste se mohli vyjádřit. Nejen s názory žen, ale i s mužskými názory se počítá. Tak pište, jak to vidíte vy.

Krásná jako lednička

Tohle ponaučení mi přišlo e-mailem. Vy, ženy, které se chystáte na vdavky si to bedlivě pročtěte a vy, které už jste podlehly a vdaly se, si to přečtěte rovněž. Vždycky se to může hodit! I po mnohaletém manželství.

Pár let po svatbě jsem dosáhla mateřské a manželkovské dokonalosti, mýtu českých žen. Protože jsem se z té Země Dokonalosti vrátila při relativním duševním zdraví, mohu všem, kdož tam míří, poradit, jak se dostat zpět mezi šťastné nedokonalé.

Vstávala jsem tehdy denně mezi pátou a šestou ráno, kdy se budil syn. Odvedla jsem ho do kuchyně, aby nebudil tatínka. Vyčistili jsme si spolu zuby, a zatímco snídal, stihla jsem i rychlý make-up, takže jsem manžela uchránila pohledu na přirozenou zeleň svého nevyspalého obličeje.

Syn dostal kostky nebo pastelky, a protože do půl osmé, kdy vstával můj muž, bývalo dost času, stíhala jsem obvykle připravit pořádnou mužnou snídani s kávou, džusem, vajíčky naměkko a topinkou. Obměnou byly lívance, vrchovatě obložené chleby nebo domácí pomazánky.

Budila jsem ho veleněžně, pomohla mu najít košile a ponožky, a když odcházel do práce, mávali jsme mu z okna.

Během dne jsem stihla všechno:

- uklidit, nakoupit a připravit teplou večeři i s moučníkem.

- Jít s malým na procházku, uplést svetr, natřít poličky, posekat zahradu.

Byla jsem hodně pyšná na to, že když se vracel odpoledne domů, bylo všechno hotové, včetně vychlazeného piva v ledničce.

Z té doby si nepamatuji ani jednu manželskou hádku:

- neutrácela jsem za zbytečnosti, nechodila odnikud pozdě, a pokud chtěl můj muž o něčem mluvit, trpělivě jsem poslouchala.

- Vždycky bylo navařeno, postaráno, teplo, útulno.

- Na nic si nemohl stěžovat - a taky si nestěžoval. "Tak co je dnes nového…", ptával se a já pyšně oznamovala, že je všechno v nejlepším pořádku. Bylo, až na drobnosti.

- Jeho někdejší vřelý polibek na přivítanou se nejprve změnil v lehký polibek na tvář, pak jen v symbolický polibek ve vzduchu a nakonec v přátelské poplácání na zádech. Takové, jakým se vítají chlapi, co jdou spolu na fotbal.

- To už říkával: "nic nového, že…" a obvykle šel rovnou k ledničce, kde ho s železnou pravidelností čekávala vychlazená desítka.

Naštěstí mi tehdy zbyli kamarádi. "Hele, jaký si myslíš, že je rozdíl mezi tou ledničkou a tebou?" zeptal se mě jeden z nich. Telefonovala jsem mu v noci, téměř potají. "Lednička stojí každý den tam, kde to čekáš. Vždycky ti nabídne něco k jídlu, je tichá, na spotřebu nenáročná. Čistá, bílá, vkusná, ale těžko tomu říkat krásná. Už jsi viděla chlapa, co by vášnivě miloval ledničku? Všimne si jí, až když mu kompletně vyteče na podlahu. Ale to musí po tý louži uklouznout!"

Ten večer jsem vypila dvě vychlazené desítky a probudila se až v půl osmé. Nade mnou stál manžel v jedné ponožce a zmačkané košili. Zatímco na pravé ruce držel křičící dítě, v levé třímal suchý rohlík. Tvářil se překvapeně. Za pár měsíců mě už zase vřele líbal a ptal se, zdali jsem vařila, nebo má po cestě z práce něco koupit.

- Nebuďte vždycky tam, kde to ostatní čekají.

- Buďte náročná na spotřebu.

- Nabízejte jen tolik, co vám dávají, a pořádně hlučte, když je to potřeba.

- A už vůbec se nebojte čas od času vytéct na podlahu.

- Dodnes sice nevím proč, ale je jisté, že jen tak vás budou ti kolem milovat.

Takový je zákon ledničky.

Ani informace ani rozkoš...

"Myslím si, že už nemá (Karel Gott) vůbec žádný hlas. Už to nemá vůbec žádný smysl, aby zpíval dál. Nepřináší to žádnou novou informaci ani novou rozkoš, vlastně nic," řekl Knížák. Ve vysílání Frekvence 1 vyzval komerčně nejúspěšnějšího českého zpěváka Karla Gotta, aby už konečně přestal zpívat a raději si hrál s dětmi.

Zdroj: http://www.novinky.cz/

Moje generace Gotta poslouchala, poslouchá a asi se na tom nic nezmění ani do budoucna. Gottovy písničky znám téměř všechny, zatímco díla pana Knížáka neznám. Proč asi? Nejspíš proto, že jeho tvorba je příliš moderní až extravagantní a to není nic co by se mi líbilo. Mně se z našich malířů líbí spíš díla Mikoláše Alše, Josefa Mánesa a dalších.

Kdyby pan Knížák podrobil kritice Gottovy obrazy, chápala bych to. Jako člověk vzdělaný v oblasti malby a sochařství by na to mohl mít jakýsi fundovaný názor. Ale v oblasti zpěvu je, myslím si stejný amatér, jako každý, kdo hudbu vnímáme pasivně a tady by mu tedy slušela zdrženlivost.

Pro porovnání jsem našla na netu několik obrazů pana Knížáka. Jeden za všechny jsem pro vás vybrala. Další najdete ZDE . Odkud jsem čerpala.

Proboha lidi, milujte se a množte se

"Česká republika, ve které dnes žije přes 10 miliónů lidí, bude mít v roce 2051 jen 8,9 miliónu obyvatel. Bez migrace by však byl celkový pokles ještě daleko horší. Kdyby se v ČR neusadili žádní cizinci, počet obyvatel by klesl dokonce až na 8,1 miliónu. Vyplývá to z odhadu, který ve středu zveřejnil statistický úřad Evropské unie Eurostat."

Tak a je tady zase jedna zpráva, která by nikoho neměla nechat v klidu. Krom nás, kteří už tento stav nemůžeme nijak ovlivnit. Asi jsem pro to taky neudělala dost. Měla jsem mít aspoň tři děti, aby jedno bylo navíc, tzv. na oltář vlasti. Bohužel, nestalo se tak a už se to nedá změnit. Ale vy, kteří to ještě změnit můžete, dejte se do toho, jinak se dočkáte situace, že v tomto státě budete menšinovou skupinou obyvatel, neboť vás převálcují ti, co mají pět a více dětí, nemusím psát o koho konkrétně jde, že ne? Nebo se z naší země stane druhý Babylon.

Už to vidím...

"Za odvoz sanitkou budou někteří pacienti od ledna platit stejnou taxu jako za taxík - tedy asi 27 korun za kilometr."

Tak tohle je zpráva, kterou jsem si opět přečetla na www.novinky.cz. Tento návrh je připraven do poslanecké sněmovny, tedy ještě neplatí, ale už vidím, jaké to zase vyvolá reakce. Musím se přiznat, že já, pokud to bude rozumný návrh, zohledňující zdraví a stav pacienta, vůbec nic nenamítám. Za samozřejmé považuji, že když je pacient v ohrožení života, nebo jeho převoz je akutní a zdravotní stav si vyžaduje rychlý převoz, měla by to hradit pojišťovna. V takových případech je to mimo diskusi. Vemte si ale například pacienta, který jede na běžné a pravidelné vyšetření do 25 km vzdáleného města. Ví dopředu, že má v určitý den být v nemocnici a má tedy dostatek času na to, aby si zajistil odvoz. Rodina, známí, nebo veřejná doprava to může zajistit. Tady nevidím důvod, aby pro pacienta jela sanitka a přesto se tak děje. Chápala bych to, kdyby se jednalo o pacienta nepohyblivého, nebo pohybově omezeného, kterému dělá potíž nastoupit do hromadného dopravního prostředku. Nebo by to byl pacient osamělý, kterému nemá kdo dopravu zajistit. To by měl posoudit obvodní lékař a podle toho jednat. Jinak nevidím rozdíl mezi pacientem žijícím ve velkém městě, který to má ze svého bydliště na druhý konec města do zdravotního zařízení třeba 18 km a dopravuje se tam MHD. To, co jsem měla možnost vidět tady u nás, mně dost překvapilo. Je sice pravda, že sanitka pobere možná tři až čtyři lidi cestou do města, ale i tak se domnívám, že ve městech se na vyšetření sanitkou dopravují jen pacienti s omezenou hybností. Máte někdo jiné zkušenosti?