Květen v květu

Jistě mi dáte za pravdu, že květen je ten nejkrásnější měsíc v roce. Kvete všechno, na co se podíváte. A to i u nás. Dalo si to na čas, ale stojí to za to. Momentálně kvetou jabloně. Tahle roste ve slepičím výběhu, který je ve svahu, a tak bych se k ní jen těžko vyšplhala, a ještě bych mohla uklouznout na nějakém slepičáku. Proto jsem si ji přiblížila zoomem. Většina stromů už to má za sebou. To uvidíte na druhém obrázku.

To není sníh, jak by se mohlo zdát a tady by to zase taková rarita nebyla. Tady je možné všechno, jsou to opadané okvětní lístky z hrušně. Jsem zvědavá, kolik hrušek letos bude, protože kvetla nádherně a já se chystám letos dělat hruškovou marmeládu a možná i povidla.

V jednom komentáři se zeptala annapos, jestli vím, jaké tajemství ukrývá řebčík. Samozřejmě jsem nevěděla. Myslela jsem si, že odpuzuje hlodavce a že má jedovaté hlízy a to, že je jeho tajemství. I jala jsem se řebčík zkoumat a ejhle. Jeho tajemství vám teď všem, kteří je také neznáte,odhalím. Ve svých krásných květech ukrývá něco mnohem zajímavějšího. Jsou to perly.

Miluško, věděla jsi to?

Ostatní obrázky dávám na fotoblog

Když prší, je tu šeříková...

Když prší, venku je nevlídno a doma u kamen je tak fajn... no a protože neumím sedět jen s rukama v klíně a motat mlýnek, umotala jsem jednu dečku. Opět z Moniky, 100% bavlny háčkem č. 2. Spotřebovala jsem půl klubíčka a dečka nazvaná šeříková, má průměr 38 cm.

Předloha je k mání.

Jarní množení

Jak už bývá zvykem, v květnu zasedne některá z našich slepiček na vajíčka. Ani letos se to bez toho neobešlo. Manžel každý rok nadává, protože já jsem tomu ráda a moc mě baví čekat na kuřátka a ještě víc mě baví, když je potom kvočna vodí po dvorku. Jenže muž si myslí, že havětě už máme dost. Tentokrát mě překvapil. Sám přišel s tou radostnou novinou, že slepice sedí na vajíčkách a nechce se odtud hnout. Dokonce ho klovla. Kupodivu nezuřil, ale ochotně ji přistlal a zjistil, že má pod sebou osm vajec. Zasedla v pondělí, takže od zítřka za čtrnáct dnů by mohla být kuřata. Minulý rok to nedopadlo a tak doufám, že letos pár kuřátek bude. Než jsme slepici přestěhovali do jejího apartmánu, kde ji nikdo nebude rušit, stačily ji ostatní slepice dalších sedm vajec přisnášet. Takže sedí celkem na patnácti vejcích. Jestli to vyjde, tak bude na dvorku pěkně veselo.

.

U slepic z velkochovu nebývá zvykem, že sedí na vejcích, ale v našem případě se vždycky nějaká najde.

V úterý přibude ke kvočně do jejího bungalovu ještě dvanáct kachniček . A to už já budu ve svém živlu.

Ostatní holky, které se podílely na naplnění hnízda. Uvidíme, jak budou zbarvená kuřátka.

Všechno v jednom

Článek jsem měla připravený už včera, ale bylo tak krásné počasí, že jsem nebyla schopná ho dokončit. Přesto, že to byl den sváteční, byl naplněný prací. Ráno jsem převlékala postele, prala a vařila. Odpoledne jsem si užívala zahrádky a taky jsem trochu fotila.

Velkou radost mám z rozkvetlé magnolie

Kdoulovec kvete na plné pecky.

Vyzkoušela jsem taky muffiny. Recept jsem našla na internetu.

Dnes bylo taky hezky a tak jsem přidala pár fotek a udělala jsem svoje první pralinky. Chodím ráda nakukovat sem . Je tam spousta pralinek a nejen to, i hodně receptů na co si jen vzpomenete. O pralinkách jsem se dost dozvěděla a taky jsem se vyptala, kde objednávat ingredience. Udělala jsem objednávku různého zdobeníčka a teď už jen zkoušet. Do formiček jsem si ještě netroufla, i když jsem si taky nějaké objednala. I vykrajovátka na semifreda. S těmi už jsem taky pracovala. Upekla jsem si placky z medového těsta, vykrájela tvary a poslepovala stejně, jako když dělám medový dort a nazdobila. Jenže jsem je zapomněla vyfotit, tak snad někdy příště. A teď ty pralinky. Dělala jsem jednohuché kouličky z kokosu a pikaa a trochy rumu, polila čokoládou a dozdobila.

Nevlídno, deštivo, ale hurááá

Prší, a tentokrát je to jako na objednávku. Brambory jsou v zemi a deštíček potřebovaly. Já vím, jsem sobec, ale brambory byly zasázeny s velkým úsilím mého muže a vnuka a tak jsem ráda, že jim to vyšlo, a svatý Petr jim dopřál sázet za sucha a teď jim na to spustil déšť. Není to sice deštík typicky májový, prší dost vydatně, ale bramborám to jen prospěje. Koneckonců i kytičkám na záhonech. Abych neměla mokro za krkem, fotím přes okno a to hlevně proto, abych udělala radost Milušce, od níž mám ty krásné žluté řebčíky. Miluško, ani netušíš, jakou radost z nich mám.

Vedle řebčíků je nespočetněkrát Sárou vyhrabaná hortenzie, kterou nahradí mladá rostlinka, kterou jsem uchovala doma ve sklepě.

A opět Sára, ulomila větvičku rododendronu, tak jsem ji dala do vody, aby aspoň vykvetla, když už se musí zahodit. Včera měla opět svůj den. Večer přišel soused s jezevčicí Eliškou a tak spolu zase dováděly. Ony se tak milují, že když jede Eliška se svým pánečkem kolem našeho autem, Eliška se musí dívat z otevřeného okna, a Sára jejich auto pozná po zvuku, tak obě tak kňučí, že by se nad nimi kámen ustrnul. Jak byla tak rozdováděná, tak při jejich odchodu proklouzla dveřmi a Eliška ji v ten moment byla fuk. Sára se rozběhla směr les, a nebyla k přivolání. Už jsme se s ní v duchu loučili. Pršelo, byla tma jak v ranci a Sára na výletě. Muž zuřil, že je nevychovaná, ale věděl, že je to z větší části jeho chyba, protože ji známe, a víme, že využije každé situace aby prchla, takže měl být ve střehu, když se otevřely dveře. Já jsem byla docela v klidu, protože zatím se vždycky vrátila, ale u těchto psů nikdy nevíte. Chytne stopu a jaká byla, kdyby byl nablízku nějaký organizovaný pytlák, tak to nechci ani domyslet. Naštěstí její výlet netrval dlouho. Našla někde lopatku z prasete (kost) a tak s ní pelášila do pelechu. Museli jsme se s ní o kost poprat, protože má háklivé zažívání a průjem a zvracení bylo na snadě. Nakonec se to manželovi podařilo a torzo lopatky hodil do kamen. Ten pohled, který mu Sára uštědřila nechtějte vidět.

Dnes ji to ven moc netáhne. Válí se u krbovek, což je její oblíbené místo, když se v kamnech topí.

Ještě mi někdo prozraďte, jak je možné, že sázíte různobarevné tulipány, většinou červené, žíhané a pár žlutých a bílých, hodně plných červených a nakonec vyleze většina žlutých, červené jen sporadicky a ty plné snad budou jen tři. A už nejsou tak plné, jak bývaly první roky. A to jim měníme každý rok stanoviště. Můj rozum zůstává nad touto záhadou stát. Pro porovnání starší snímky tulipánů.

1.máj

Probuzení do prvního májového dne, kdy je pod mrakem, je i chladno, ve mně vyvolalo vzpomínku na 1. máje před téměř padesáti lety, kdy jsme jako dítka školou povinná chodili každoročně do prvomájového průvodu. Pionýři museli ve stejnokrojích, ať byla zima, nebo pršelo. Pod košili jsem si oblékala svetr, abych nezmrzla. Před školou jsme vyfasovali mávátko a hurá do průvodu. Celé dopoledne bylo v háji. Ale zase tak hrozné to nebylo. Když se vydařilo počasí, byla i legrace. Jako správní puberťáci jsme se pošťuchovali a dělali blbiny a v tom nám nemohl nikdo zabránit, ani pedagogický dozor, ani "důležitost " onoho svátku práce. Ale povinnost chovat se stádně je naštěstí za námi a každý si slavíme první májový den po svém. Já, protože jsem to včera přepískla, když jsem byla celý den na nohách kolem svých kytiček, bych si moji pravou nohu s bolavou achilovkou dala nejraději za ucho, jak mě bolí. A tak dnes spíš odpočívám i když bych měla s manželem sázet brambory, ale toho nejsem schopná. Naštěstí Míša dnes pracuje jen do oběda, tak dědečkovi přijede pomoct. Zítra už má pršet, tak bude dobře, když budou brambory v zemi.

A teď, dost nářků. K prvnímu májovému dni se moc nehodí, a tak tady je pár pohledů do zahrádky.

V pozadí můžete vidět chudinku tulipán, které padl za oběť Sářiným rozmarům.

Obě Zuzany pohromadě, zašité před Sárou.

Dnes k nám vtrhlo jaro

Dnes k nám vtrhlo jaro na plné pecky. Bylo to tak náhlé, že žluté špendlíky rozkvetly během dnešního odpoledne.

Truhlíky jsou osázené popínavými muškáty, ty babičkovské zaujaly místo na parapetech. Zůstalo pár starých, ostatní jsou namnožené.Teď jen čekám na překvapení, kolik barev vykvete a které jsem nenamnožila.