Nevlídno, deštivo, ale hurááá

Prší, a tentokrát je to jako na objednávku. Brambory jsou v zemi a deštíček potřebovaly. Já vím, jsem sobec, ale brambory byly zasázeny s velkým úsilím mého muže a vnuka a tak jsem ráda, že jim to vyšlo, a svatý Petr jim dopřál sázet za sucha a teď jim na to spustil déšť. Není to sice deštík typicky májový, prší dost vydatně, ale bramborám to jen prospěje. Koneckonců i kytičkám na záhonech. Abych neměla mokro za krkem, fotím přes okno a to hlevně proto, abych udělala radost Milušce, od níž mám ty krásné žluté řebčíky. Miluško, ani netušíš, jakou radost z nich mám.

Vedle řebčíků je nespočetněkrát Sárou vyhrabaná hortenzie, kterou nahradí mladá rostlinka, kterou jsem uchovala doma ve sklepě.

A opět Sára, ulomila větvičku rododendronu, tak jsem ji dala do vody, aby aspoň vykvetla, když už se musí zahodit. Včera měla opět svůj den. Večer přišel soused s jezevčicí Eliškou a tak spolu zase dováděly. Ony se tak milují, že když jede Eliška se svým pánečkem kolem našeho autem, Eliška se musí dívat z otevřeného okna, a Sára jejich auto pozná po zvuku, tak obě tak kňučí, že by se nad nimi kámen ustrnul. Jak byla tak rozdováděná, tak při jejich odchodu proklouzla dveřmi a Eliška ji v ten moment byla fuk. Sára se rozběhla směr les, a nebyla k přivolání. Už jsme se s ní v duchu loučili. Pršelo, byla tma jak v ranci a Sára na výletě. Muž zuřil, že je nevychovaná, ale věděl, že je to z větší části jeho chyba, protože ji známe, a víme, že využije každé situace aby prchla, takže měl být ve střehu, když se otevřely dveře. Já jsem byla docela v klidu, protože zatím se vždycky vrátila, ale u těchto psů nikdy nevíte. Chytne stopu a jaká byla, kdyby byl nablízku nějaký organizovaný pytlák, tak to nechci ani domyslet. Naštěstí její výlet netrval dlouho. Našla někde lopatku z prasete (kost) a tak s ní pelášila do pelechu. Museli jsme se s ní o kost poprat, protože má háklivé zažívání a průjem a zvracení bylo na snadě. Nakonec se to manželovi podařilo a torzo lopatky hodil do kamen. Ten pohled, který mu Sára uštědřila nechtějte vidět.

Dnes ji to ven moc netáhne. Válí se u krbovek, což je její oblíbené místo, když se v kamnech topí.

Ještě mi někdo prozraďte, jak je možné, že sázíte různobarevné tulipány, většinou červené, žíhané a pár žlutých a bílých, hodně plných červených a nakonec vyleze většina žlutých, červené jen sporadicky a ty plné snad budou jen tři. A už nejsou tak plné, jak bývaly první roky. A to jim měníme každý rok stanoviště. Můj rozum zůstává nad touto záhadou stát. Pro porovnání starší snímky tulipánů.