čtvrtek 25. prosince 2008

Na Štěpána není pána...


Koleda, koleda, Štěpáne

Koleda, koleda, Štěpáne,
co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.

Co mám smutný dělati,
musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.

Co dnes víme o koledě? Dnešní děti už na koledu nechodí. Zvlášť ne ty městské. Tato tradice se možná udržuje někde na venkově.
 Koleda nebyla vždycky záležitostí dětských koledníků. Ti se při ní začali objevovat až v 19. století. Předtím koledovali dospělí. Obecní pastýř nebo ponocný, učitel, dokonce i kněz s kostelníkem a zvoníkem. Koledování bylo součástí jejich obživy. Učitelé chodili po žebravé koledě až do josefínských reforem na konci 18. století a definitivně skončili až po roce 1875, když jim erár upravil platy.

Koleda kdysi mívala i magický význam. Má základ v předkřesťanském období, kdy byla spojena s příchodem jara a počátkem nového hospodářského roku. Teprve s oslavou Kristova narození a přesunem nového kalendářního roku na leden se koledování rozdělilo na dvojí obchůzku: tu jarní o velikonocích, a zimní o vánočních svátcích.

Pokud si o kolednících a koledě chcete přečíst víc, klikněte ZDE , odkud jsem čerpala.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.

Další tvoření pro "Našel se úsměv"

 Několik dalších balíčků pro  rozdávání úsměvů.