Tohle není apríl, vážně jsem to zkoušela.
Jsem tvořilka, toho jste si všichni, kteří chodíte na můj blog všimli. Za svůj život jsem se naučila plést, háčkovat, vyšívat i šít. K šití jsem se dostala až v dospělosti, ale ostatní ruční práce jsem zvládala už jako dítě školou povinné. Chtěla jsem se ještě naučit šitou krajku a paličkování. Na obě techniky byl v Brně kurz. Nevěděla jsem co si vybrat, nejraději bych chtěla obojí současně, ale lektorka mně ujistila, že obojí je náročné a že to není možné zvládnout. A tak nakonec padla volba na paličkování. Základy jsem se naučila, ale mezitím jsem odešla do důchodu a zmizela z Brna na venkov. V kurzu paličkování jsem už nepokračovala a tak zůstalo jen u těch základů.
Pokusila jsem se předat to málo, co jsem se naučila vnučce. Šlo jí to velice dobře. Paličky ji v rukou jen hrály, ale dlouho u toho nevydržela. Je to takové živé stříbro, chvíli neposedí. Možná časem. A nebo, že by byla po mé mamince, která neměla u ručních prací tu nutnou trpělivost? Jak ona sama říkala, " já nemám pro ruční práce ten správný sicflajš". (Brněnský výraz z němčiny - napsáno foneticky).
Jablko, to byl úkol udělat si podvinek a upaličkovat to, co jsme si vymyslely. Já jsem nechtěla nic složitého a tak jsem vytvořila podvinek na jablko.
Tohle byla moje poslední práce v kurzu. Už jsem ji nedokončila a tak je na čase to udělat teď. Snad po letech dokážu probrat mozkovnu a přijdu na to, jak jsem to dělala. Jestli se to povede, tak budu paličkovat i dál. Už jako samouk. Literaturu mám.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.