Kačenky

Nevím jak u vás, ale u nás je škaredě. Stále se mračí, občas probleskne na krátko sluníčko, ale je zima. Jediná výhoda je, že neprší. Po deštích z minulého týdne akorát roste plevel. V tomto nevlídnu jsou mojí největší radostí kačenky. Pomalu jim začínám vařit brambory a přidávám šrot a kopřivy. Zdá se, že jim to jde k duhu. Myslí, že i povyrostly.Pomalu si na ně zvyká i Yorga. Chodí je se mnou krmit a zvědavě nakukuje za ohrádku. Nejraději by se s nimi asi seznámila osobněji, ale to nevím, jak by dopadlo. Nebudu riskovat. Kačenky teď mají asi tři týdny. Sama bych nevěřila, že se do něčeho podobného pustím, ale vidíte, všechno je možné.Myslím, že ani můj muž nevěří svým očím.

Toto je slepička, Česká zlatá kropenka, která už týden poctivě sedí na vajíčkách. Po loňském nezdaru jsem neměla odvahu pustit se do dalšího experimentu, ale když soused říkal, že kvokající slepice se má namočit do barelu s vodou a že ji to přejde, opět zvítězila moje holubičí povaha a slepice šla do kukaně. Protože našemu kohoutovi moc nevěřím, sehnala jsem od souseda jiná vejce. Ne, že by náš kohout nebyl k ničemu, je mladý a perspektivní, ale on mamlas se vrhá na ty drobnější slepičky. Kdyby šel po vlaškách, tak ty by asi držely, ale tady ty malý mu zdrhnou. A tak kropenka sedí na šesti vejcích od sousedovic slepic. Kropenky, jak jsou drobnějšího vzrůstu, také snášejí drobnější vejce a tak devět vajec, poněkud větších, která jsem pod ní dala nemohla zasednout. Asi proto tři z hnízda vyhodila. Má prý být lichý počet vajec pod slepicí, ale když si jich nechala šest, má šest. Však uvidíme, jestli tři sousedovi kohouti stojí za něco, nebo už jsou za zenitem a skončí v polívce.

Za čtrnáct dní uvidíme jestli se spolu s kačenkama bude po zahradě nosit pyšná máma s kuřaty a nebo z toho nebude nic.