Větší část letošního Štědrého večera jsem s manželem prožila na traumatologii jedné nejmenované nemocnice.Proč? Vysvětlení je zcela jednoduché. Třiadvacátého jsem v zápalu příprav na vánoční svátky zabrala pravou nohou za mírně vystouplou dlaždici v kuchyni. Vím o ní a je snad tisíckrát prokletá, ale v tu chvíli jsem na ni zapomněla. Sára se totiž sápala po řízcích, které jsem se chystala smažit a prudší pohyb tím směrem mě dostal do takové gradace, že jsem letěla od dřezu přes půlku kuchyně a jak dlouhá, tak široká jsem přistála na zemi. Odneslo to koleno. V prvním momentě jsem zůstala rozpláclá na zemi, ale pak jsem se, ani nevím jak posadila. Asi jsem krom zadunění o zem i zařvala a muž na mě volal ze sklepa co se děje, jestli jsem spadla.Vyběhl po schodech a chtěl mě zvedat. Byla jsem tak otřesená, že jsem v prvním momentě ani nevěděla, co všechno jsem si polámala. Dokonce se mně udělalo mdlo.Chvilku jsem seděla na zemi a v první chvíli mě napadlo, aby manžel vyndal z mrazáku pytel s mraženou zeleninou a hned jsem si ho na koleno přiložila. Všechno ostatní bylo funkční, takže nic zlomeného. Jen to fest naražené koleno. V krátké době nateklo a začalo hrát všemi barvami. Ale co naplat, nejkrásnější den v roce byl před námi a já jsem měla ještě tolik ráce. Koleno bolelo, ale chodit se s tím dalo. Tak jsem mezi prací koleno chladila a vydrželo to tak až do štědrovečerní večeře. Ještě jsme povečeřeli a pak jsem se podívala na svoji nohu, která bolela víc, než den předtím a začala od kolene dolů červenat. Při představě, že další den měli přijet oba synové s rodinami a já měla chystat oběd, zavolala jsem si do nemocnice jestli je tam pohotovost. Byla jsem ujištěna, že na traumatologii jsou nepřetržitě a tak jsme vyrazili. V 21 hodin jsme byli na místě a čekali . Nikdo tam naštěstí nebyl, tak jsem si říkala, že to půjde rychle. Ale chyba lávky. Sestřička vyrobila žádanku a telefonem zavolala službu konajícího lékaře. Řekla nám, že přijde za chviličku. Ta chvilička trvala do 23.00 hodin. Už jsem měla chuť sestře papír vrátit s tím, že děkuji za kvalitní péči a že si raději zajedu zítra do Brna. Možná zafungovala telepatie a moje myšlenka dorazila k sestřičce.
Znovu telefonovala. Zaslechli jsme jen, že řekla: " čekáš co vydrží" ? Jaké odpovědi se jí dostalo nevím, ale během chvilky lékař přišel. Vzal mě do ordinace, zrevidoval koleno, vytáhl z něho nějakou tekutinu ( voda se tam údajně neudělala ), poslal mě na RTG a to vše netrvalo déle než deset minut. Včetně rentgenu. Z výsledku rentgenu konstatoval, že je to opravdu jen zhmožděnina a za chvíli už jsme ujížděli k domovu. Tak to byl náš Štědrý večer.
No a teď k tomu lepšímu z toho dne. Salát se povedl, kapr byl výborný, i když trochu tučnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.