Xaver

Meteorologové varovali před následky orkánu Xaver, který se včera přihnal do Evropy. Já jsem měla své soukromé obavy. Mladší syn byl pracovně v Rejvízu a měl se v noci vracet do Brna. Do telefonu mně řekl, že uvidí, kdy bude s prací hotov a buď pojede ještě v noci a nebo až ráno. Ve skrytu duše jsem doufala, že pojede až ráno. Celou noc se valil sníh a stromy byly větrem cloumány. Moc jsem se nevyspala, protože u nás byla dokonce bouřka i s hromy a blesky. I když jsem docela dobře usnula, ty hromy mě probudily a pak už bylo těžké zamhouřit oko. Hlavou mi šly všechny starosti, které se nakupily a ne a ne je vyřešit. To trvalo asi od půl třetí do pěti.Nakonec jsem usnula a v sedm hodin už byla zase na nohou Sára a tak se vstávalo, chtíc, nechtíc. První co jsem udělala, bylo, že jsem zavolala jestli je syn doma. Byl a je v pořádku, ovšem jel v té hrůze. I když to v noci vypadalo dost hrozně, nakonec vítr asi sníh rozfoukal a není ho tolik. Jsme v dolíku, tak tady to nevypadá nijak dramaticky. Horší to bude na kopci, tam se určitě tvoří sněhové jazyky. Nic moc pro řidiče.

Tak to vypado včera, ještě před příchodem Xavera.

Krmítko se stihlo opravit a je na svém místě. Ptáčci už posnídali tak nevím, kde jim je konec.

A tak to tady vypadá po Xaverovi.

V říjnu, na našem klubovém setkání jsem dostala od Janky čtyřlístek. V tom kvaltu v jakém se setkání odvíjelo, jsem se zapomněla zeptat, jak s ním mám zacházet. Zatím to vypadá, že zahynout se mu nechce, takže snad bude nosit štěstí do našeho domu. Už bychom je dost nutně potřebovali.

Sára má sníh ráda, ale stejně ráda se rozvaluje u kamen.

V poslední době se naučila nový kousek. Ulehá na vyhaslých, ale ještě teplých krbových kamnech. Jako Honza na peci.