Divná myš

Tak, jak divná jsem po pádu na schodech já, tak divná se mi podařila myš. Je zase trochu jiná, než ty ostatní, které jsem kdy vytvořila. Po včerejší návštěvě chirurga, který mi před třiceti lety operoval plotýnky, vzešlo rezumé, že bederní páteř je v pořádku, ale ten pád nejvíce odnesla žebra. Rentgenový snímek už neměl v pátek kdo přečíst, takže jestli je nějaké žebro zlomené, nebo jen řádně natlučené budu vědět až v pondělí. To ovšem na věci nic nemění, protože obojí se léčí klidem na lůžku a analgetiky.Takže jsem včera po návratu zalehla, ale brzy jsem toho měla dost. Je velký problém se v posteli obrátit, natož z ní vylézt. Na levém boku ležet nemůžu, na zádech mě začnou bolet bedra, takže zbývá prvá strana a tam mě zase bolí rameno, takže co se mnou jsem zralá do šrotu. Při opouštění postele opřít se o ruku nelze, bolí krom žeber i bederní páteř, takže jsem zvolila jinou variantu. Křeslo k počítači jsem si nastavila tak, že polo ležím a napůl v něm sedím. Zvedla jsem si opěrky na ruce, takže se mi lépe vstává a co je hlavní, můžu háčkovat, takže se nenudím. Manžel mě zastoupil v kuchyni, takže se mám docela dobře. Nebýt té bolesti, tak bych řekla, že jsem jako v lázních. A na druhou stranu, nebýt toho pádu, tak si ani nezalenoším. Stejně dnes manžel poznamenal, že jsem beztak spadla schválně, abych ho vytrestala. Nakonec není špatné, když pozná, co jsou to domácí práce. Ono to za běžného režimu chlapovi nedochází. No, ale o tom jsem nechtěla psát. Jde o tu myš, nemyš. Moc se nepovedla.