Kačenky

Naše kačenky jsou krásně vybarvené a už vypadají dost macatě, ale je to jen zdání.Jednu jsme vyzkoušeli a vážila 2,5 kg čisté váhy. No, v obchodě bych větší kachnu nekoupila a hlavně vím, čím je krmená. Taky jsme popravili toho kačera, kterého jsme dostali spolu s párem kachen a jejich dětí. Manžel si s tím pospíšil, nejspíš z obavy, aby nepodlehl mému nápadu nechat ho na chov. Protože jsem nevěděla jak je starý, zkoumala jsem na netu, jak ho upravit aby se dal sníst. Na Fauně vesměs psali, že starý kačer je tak dobrý uvařený a hozený psům, jelikož smrdí. Už to tak málem dopadlo, ale narazila jsem také na názor, že je to hloupost. Psal o tom nějaký muž a psal, že když se vyříznou mazové žlázy, tak prý nic smrdět nemůže. Tak jsme to vyzkoušeli a můžu říct, že jsme si pochutnali. Kdyby byla pravda co psali ti ostatní a maso by bylo cítit, tak Sáře a slepicím by se to dalo hodit vždycky.

A jak jsem kačera připravila ? Naložila jsem ho bez kůže a vykostěného se zeleninou do láku jako na svíčkovou. Jen na dva dny a pak jsem postupovala stejně, jako když dělám svíčkovou. Maso jsem na másle opekla ze všech stran, pak jsem na tom samém másle orestovala i tu zeleninu. Všechno jsem zalila lákem a dusila. Pozvala jsem na poledne švagra, aby nám s obědem pomohl, ale milý kačer byl ještě tuhý, tak jsem ho půl hodiny před polednem strčila ještě do papiňáku. Po půl hodině už byl vhodný ke konzumaci. Tak jsem rozmixovala výpek a zeleninu, zahustila smetanou s moukou, dochutila a podávala jsem svíčkovou z kačera se šlehačkou a brusinkami a houskovým knedlíkem. Byla to dobrota. Jsem ráda, že jsem nepodlehla kecům o smradlavém kačerovi.