Viník, který má na svědomí Kleopatřinu jehlu je odhalen. Nebyla to ani myš, přestože za to trochu mohla, ani krtonožka, jak psala Iva. Po důkladném ohledání terénu, jsem zjistila, že hlízy jsou v zemi a z hlíny čouhají poněkud zdevastované listy, ale vše je uloženo na ležato. Jistě vás už napdá, alespoň ty z vás, které máte doma psa, že to byla přece jen ta naše milovaná Sára.Už ta díra do myšího doupěte mě měla být vodítkem. Sára zřejmě ucítila myšinu a jala se hrabat, hlava nehlava, nebo spíš jehla nejehla a hezky ty hlízy s listím zamaskovala. Když jsem ráno zalívala, říkala jsem si, že tomu přece musím přijít na kloub. Vzala jsem malé hrábě a zkusila jsem nahrabat nějakou hlínu do důlku, který zůstal po hlízách a ejhle, první hlíza byla na světě. Tak už rukama jsem hrabala po vzoru naší Sáry a vyhrabala jsem další dvě hlízy. Jsou krásně zakořeněné, ale zpět do záhonu neputovaly. Vzala jsem velký květináč, kompost a zasadila jsem všechny tři hlízy do něho. Tak jsou před Sárou v bezpečí. Na zimu půjdou do sklepa a na jaře se uvidí, kam je zasadím. Musím jim najít slunné a bezpečné místo, kam Sára nemůže. Když jsem ji nadávala, tvářila se, jako já nic, já muzikant. Jenže už jsem si zvykla, že hrabe převážně ve skalce, tak s tím musím počítat. Novým stanovištěm tedy skalka nebude.
A tak aby to nekončilo tím smutným obrázkem přidám ještě chryzantémy, kterým se daří, protože tam, kam jsem je zasadila, Sára ještě žádnou myš neobjevila.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.