Ať chceme nebo ne, běžný život si jde dál svou cestou Covid necovid. Slepice snášejí, včely se rojí a já musím zapsat statistiku. 23.4. jsme si přivezli šest nových slepiček a jednoho kohoutka. Ten mladík už minulý týden začal kokrhat a slepičky začaly 15.5. snášet. Zatím sem tam nějaká a vajíčka nejsou z těch největších, ale to se brzy srovná. Zítra pojedeme pro šest kačenek Mulard a na přání mého muže pro dvě housata. Když půjde všechno dobře, kačenky budou mít jateční váhu v srpnu a husy budou na Martina.
Tato fotka je staršího data. Dala jsem ji jen pro ilustraci. Když jsme měli jen jednu husu, vodila káčata a ta za ní chodila jako za vlastní mámou. Zvířátka nám mají stále co říct. Teď máme zase jednu slepici, která přeletí plot a přijde až ke dveřím jídelny a vyhlíží hospodáře, kdy půjde krmit. Sára na ni nechápavě zírá, ale nechává ji to klidnou. Vůbec jsem překvapená, že když manžel slepice vypustí do zahrady, tak si jich Sára nevšímá. Jen se mezi nimi producíruje, a dělá důležitou. Jako by chtěla říct, nebojte se, já vás hlídám.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.