Spali jsme, sláva...

Tornádo Sára konečně na chvíli usnula a tak vám můžu napsat další dojmy ze soužití s ní. Nemůžu.Je zase vzhůru a já vařím a Sára posedává u mých nohou, takže každou chvíli hrozí, že ji zašlápnu. Začala jsem psát v devět ráno, pak nastala přestávka až do teď, kdy je jedna hodina po poledni. Sára se vyřádila a teď zase spokojeně usnula. Můžu tedy pokračovat. Včerejší noc byla klidná. Sára spala nepřetržitě až do ranních tří hodin. Kdybych nemusela já jít vykonat potřebu, spala by dál. Ale protože jsem ji vzbudila jak jsem vylízala z postele, pro jistotu jsem ji pustila na zahradu, aby se vyčůrala. Nevyčůrala a tak jsme spolu zase odešly do hajan. Já do postele, Sára na pelíšek , který jsem ji udělala u mé postele. Sára je spokojená, že je blízko nás a já jsem spokojená, že se zatím daří, udržet ji mimo naši postel. Zdá se, že Sára bude talentovaná, slyší už na své jméno, ví i co znamená fuj! "Jdeme se vyčůtrat" už je pro ni pokyn, jde se na zahradu a už má vyšlápnutou svoji cestičku k místu, kde vykoná potřebu a hned zase maže za mnou. Asi to s ní bude prima. Už se chovala i v náručí a že neuhodnete kdo ji choval? No přece páneček. Už je tam, kde nechtěl být. Ale dalo se to očekávat. Sára by dostala i toho nejotrlejšího chlapa natož toho mého.A teď pár fotek ze Sářina řádění.

Přitáhla si těžkou pracovní botu, jak ji dotáhla do obýváku, to nechápu. Je jak za groš kudla a bota je těžká. Ani jsme ji nikdo neviděli když ji táhla z předsíně.

Byla jsem zvědavá, jestli ji dotáhne až do pelíšku a jak vidíte, dotáhla.

Když jsem Sáře sebrala botu, aby měl Míša ještě v čem dělat, jala se objevovat další neznámá místa. Co čert nechtěl, našla moje košíky. Za ucho se jí pěkně vytahovaly.

Opět jsem musela zasáhnout a sebrat jí jeden z hadříků, který už si táhla do pelechu, ale protože jsem měla co dělat abych hadřík získala neporušený od jejich pileček, které má v tlamičce, foto chybí. Další činnost je zdokumentována, ale to živé stříbro už je zase vzhůru. Budu pokračovat až večer.

Sára je živel

Buď jsem už zapomněla co je to štěně, nebo Sára je mimořádně vitální zvířátko. To, že tady byla hned jako doma mě taky překvapilo. Byla doposud zvyklá na výběh venku a psí boudu, kterou obývala se svými sourozenci. O tom, co je to vlastní pelíšek nemohla mít ani potuchy, ale okamžitě se v něm zabydlela a teď do něho snáší všechno, co se jí podaří ukořistit. Sice občas pofňukává, asi se jí stýská po sourozencích, ale když ji něčím zabavím, nebo ji chvilku pochovám, je klid. Chovat se dlouho nenechá, hned se zase sápe na zem a objevuje doposud neobjevené. Bohužel miluje šňůry a kabely všech tlouštěk a tak musely všechny dostupné šňůry někam nahoru. A teď malý průřez zcela nevinou hrou s žabou.

Sára se tím devastováním pelíšku tak unavila, že když jsem jí ho ustlala, padla jak podťatá a celou hodinu spala.

Pak ale objevila koberec a začalo to nanovo.

Znovu usnula spánkem spravedlivých. Kdyby to bylo dítě, dalo by se říct, že je hyperaktivní ovšem tento pes je jako tornádo. Nevadí, aspoň je tady živo a smutek ze ztráty Yorinky se trochu naředil.

Sára

Po všech těch peripetiích, které kolem nového štěněte byly, mám doma konečně novou fenečku bígla. Je to takový živel, že jsem za celý den nenašla chvilku, abych dala na blog článek, na který už všechny čekáte. V devět hodin jsme si

ji vyzvedli, pak jsme se zastavili obchodě s potřebami pro psy a koupili jsme nový obojek a vodítko. Sára, jak jsme ji začali říkat se přihrnula do domu jako velká voda. Tvářila se, jako by ji nic nezaskočilo a žila tady s námi odjakživa. Hned se hrnula k pelíšku, který je po Yorince. Měla ho připravený. Vyprané všechny polštáře a vyčištěný plastový pelech. Natahala si tam všechny hračky. Něco tady zůstalo ze štěněcího věku Yorgy, jednu dostala novou a taky dostala od Michala plyšovou žábu. S tou cvičí tak, že ji nepředpovídám dlouhé trvání. Sára má chuť stále do něčeho kousat a tak dostala spletený cop z buvolích kůží. Ten dnešní den nepřežil. Nejdřív byl rozpleten a nakonec z něho zbyla jen jedna část, kterou jsem Sáře musela sebrat, aby měla do čeho hryzat ještě zítra. Před chvílí usnula jako špalek. Doufám, že vydrží spát do rána. A tohle je Sára - nevinnost sama.

Pro dnešek je to vše. Je půlnoc a jdu spát, tak dobrou noc vám i Sáře.

Sterilované okurky podle Radky

Doposud jsem nakládala okurky podle návodu na nakladači Nova.Ten už je v poslední době jen málo k sehnání. Několikrát jsem jedla okurky u naší sousedky, taky chalupářky Radky. Vždycky jsem si myslela, jak výborné mám okurky já, ale ty její okurky jsou bezkonkurenční.Kdo tento nálev nezná, má velkou škodu, ale abych tu škodu zmenšila, podělím se o tento skvělý recept.

Nálev:
1,5 l vody
0,5 l octa
14 dkg cukru (jemný krystal)
6 dkg soli
18 ks sacharin
Vše povařit a nechat vychladnout. Tento nálev vystačí cca na 7-10 sklenic (0,7)


Do každé sklenice dáme:
mrkev
kopr
cibulí
3 kuličky nového koření
5 kuliček černého pepře
1 bobkový list
1 hřebíček
špetka hořčičného semínka

Jsem nanicovatá...

Nebaví mě háčkovat, nebaví mě plést košíky,prostě jsem celá nanicovatá. Protože v zahrádce všechno kvete, zachytila jsem několik pěkných kytiček, ale že bych to dělala s nějakou radostí, to se říct nedá.

Místo na chodníčku, kde nejraději sedával náš pejsek je prázdné...

Doma dělám jen nutné věci, jako je zavařování, výroba marmelád a dnes škvařím sádlo, protože už nemám na čem vařit.

Včera jsem zavařila první tři sklenice okurek z naší zahrádky. Kvašáky jsem naložila z přerostlých nakladaček z Hané. Přinesl nám je náš soused chalupář.

Nejsou to klasické kvašáky z dob našich babiček. Dělám je tak, že než je naskládám do sklenice, propíchám je vidličkou a pak na ně nalívám horký nálev, stejný, jako používám na sterilované okurky. Za tři až čtyři dny už jsou hotové ke konzumaci. Tento článek jsem udělala jen proto, abych změnila téma. Stejně se mně to na 100% nepodařilo.

Jsou tři hodiny odpoledne a já mám hotovo.

Vyškvařené sádlo je ve sklenicích, škvarečky se ještě doškvařují už jen v troše vřelého sádla.

Jak jsem psala v komentáři pro who7, až bude hotovo dám si pár teplých, masových škvarků a krajíček chleba. Je to můj pozdní oběd.

Yorga odešla...

Tento článek je věnován našemu pejskovi.

Dnes nad ránem, přesně ve dvě hodiny po půlnoci jsme se rozloučili s naším pejskem, který nám dělal osm let společnost a zpestřoval náš život. Poslední hodiny jejího života byly utrpením pro ni i pro nás. Nemohla už vůbec vstát, nemohla se vyčůrat. Ta bezmoc jakkoliv ji pomoci nás ubíjela. Nebylo to lehké rozhodnutí, ale nebylo vyhnutí. Bylo to rychlé a milosrdné ukončení jejího trápení. Byla jsem s ní do poslední chvíle a byla tak klidná, jakoby už na tu inijekci čekala. Teď už spí a nic ji netrápí. Jen my jsme jedno slzavé údolí. Všechno v domě nám ji připomíná. S Bohem Yorinko, náš život bez tebe bude mnohem chudší.

"Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe."

Děkujeme, žes nás tak bezvýhradně milovala. I my jsme milovali tebe.

Soutěžím

Možná jste si všimly na mých stránkách nového odkazu Moje galanterie . Je to obchůdek s přízemi, ale i s hotovými výrobky. Hledají i ženy, které by chtěly přispívat svými radami a zkušenostmi. Právě tam probíhá soutěž a já jsem se do ní přihlásila s touto dečkou. Konkurence je veliká a výrobky soutěžících můžete vidět na této adrese: http://www.vytvory.cz/?p=356

Kamarádka vypátrala jak se tam dá hlasovat.Hlasovat může každý, kdo je registrovaný na Facebooku.Kliknutím na "To se mi líbí" se hlasuje.