Sářiny kousky

Ráno jsem si vzala snídani na dvorek. Sára mě předběhla a tak než já jsem usedla ke snídaní, ona už cosi očuchávala na zemi.Byl to brouk a zřejmě ji náramně bavil, protože já jsem měla čas zajít pro foťák a nadělat pár fotek. Sára brouka tlapkou pošťuchovala, brala ho do tlamičky a pohazovala si s ním. Bavila se tak, že ji ani nezajímala moje snídaně, což je doslova zázrak. Dokud se brouk hýbal, mohla jsem se v klidu nasnídat a přitom Sáru fotit.

Brouk vydržel dost dlouho, ale pak zůstal nehybně ležet a Sára o něj okamžitě ztratila zájem. Přispěchala si pro moje poslední sousto sýra. Opřela se o moje koleno a trpělivě čekala, jetli se smiluju a ten kousek sýra ji dám. Dala jsem.

Sýr ji chutnal, ale bylo ho málo. Jen tak na polechtání chuťových buněk.

A po vyčerpávající zábavě Sára doma odpadla do křesla.

No řekněte, mohl by se někdo na tu divošku zlobit? Už ani manželovi nevadí, že se mu válí v záhonech a podhrabává stromky. Včera vyhrabala starou myš i s hnízdem jejich děcek. Zůstal kráter jak po výbuchu nášlapné miny. Krtek, který řádí ve skalce odpuzovač neodpuzovač, to bude mít taky brzo spočítaný. On udělá pravidelně na stejném místě kopeček, Sára z kopečku udělá díru jak do pekel a manžel ji zahází. To se opakuje den co den. Krtek zatím vyhrává. Otázka je, jak dlouho mu to vydrží. Kdyby vás někoho napadlo zakoupit solární odpuzovač krtků, raději si kupte bígla. Ten je spolehlivější.

Léto budiš pochváleno...

Poslední krásné dny trávím většinou v chládku na dvorku a jak jinak, než s háčkem a klubíčkem v ruce. Snažím se dodržovat pitný režim i když to není jednoduché, protože nemám žízeň ani v tom největším parnu. Ale protože nám to neustále připomínají i z rádia, snažím se. Nebudu dlouho vysedávat u počítače, protože na zahradě je tak krásně... Chtěla jsem si vyfotit své babičkovské muškáty, ze kterých mám velkou radost, jelikož zdárně přežily zimu v mizerných podmínkách, které pro ně mám a navzdory tomu, teď krásně rozkvetly. Když už jsem to udělala, tak je sem ještě šupnu a mažu ven...

Musela jsem se vrátit. Při dalším focení kytiček na zahrádce tak krásně pózoval kosák, že nešlo to nezpracovat. Tak ještě další kytky a kosák coby model.

Tahle je nekvalitní, ale zachytit cokoliv v pohybu nejde jen tak foťákem bez ničeho a bez přípravy.

Nejdřív jsem si myslela, že nemůže lítat, protože mě nechal přiblížit se na dva metry, což není normální. Asi byl tak drzý, nebo si tady připadá být doma, že mě načisto ignoroval. Možná, že ho dohnala právě žízeň k jezírku a nemohl se dostat k vodě, protože voda měla hladinu dost nízko. Proto byl tak vytrvalý a kašlal na moji přítomnos. Tak jsem do jezírka připustila vodu, aby nestrádal a s ním i další ptáčci. Tak, to je dnes vše a teď už opravdu jdu do plenéru.

Odpoledne se kosák usadil na závěsném kabelu a čekal až bude v zahradě čistý vzduch.

Slepice ve frontě

Původně jsem šla vyfotit kačenky. Moc pěkně holky moje žluťounký prospívají. Vždyť taky sežerou.Dostávají granule a taky brambory se šrotem a sekanými kopřivami. Jak se tady krajově říká "matení". Při tom jsem chtěla posbírat u slepic vajíčka, ale nebylo to možné. Mají dva snášecí boxy a nad nimi starý proutěný koš, kam se taky vejdou dvě slepice. Všechna místa byla obsazena a před boxy stála fronta. Stává se, že sedí v každém boxu i dvě slepice současně. Vajíčková krize tedy nehrozí. Aspoň u nás.

A teď kačenky, kterým už je šest týdnů.

Opět kačaby a jeden smajlík

Na objednávku jsem měla udělat 25 kačab. Nakonec bylo kačab 24 a jeden smajlík.

Mám představu, že udělám sadu smajlíků, ale zatím tu představu musím odložit a dodělat již dávno slíbené dečky.

Hani neboj, stihnu to.

Tak to mě vytočilo...

Včera jsem šla do posledních komentářů a jeden z nich mě vytočil tak, že jsem se rozhodla o tom napsat.Týká se mé prosby k vám, které háčkujete a tehdy jsem hledala popis na dvě dečky, které jsem uháčkovala a darovala. Časopisy, ve kterém popisy byly jsem založila na neobvyklé místo (mezi kuchařské knihy). Není divu, že jsem oba časopisy nemohla najít v lavici s úložným prostorem, kde všechny čapopisy skladuji. Několikrát jsem lavici vyklidila, časopisy přerovnala a ty hledané mezi nimi nebyly.Už jsem to dávno vzdala, když jsem po nějakém čase dělala gruntovní pořádek v kuchyni a v poličce, kde mám kuchařky uložené jsem oba časopisy objevila. Mezi tím jsem předlohu na jednu z deček dostala tuším od Zdenky"ren" a na druhou mi poslala odkaz Hana Zelinda.To jen na vysvětlení. A teď ten komentář, který se mnou zamával. Najdete ho i s mojí odpovědí zde.

Tak a teď něco pro obdivovatelky naší psinky.Kasrtrace proběhla dobře, včera jsme byli nachat vytáhnout stehy. Chovala se způsobně. Ležela na stole klidně a ani se nehla, jen pozorovala pana doktora co dělá.Na to, jaká je divoška, nechá si se sebou dělat cokoliv. Čištění uší, nechá si klidně prohlédnout zuby, prostě na toto je skvělá. Udělala jsem pár fotek jak zabírá moje křeslo ve kterém hakluju.

To, co má Sára na krku bývaly značkové trenýrky. Byly už značně zvypírané a zvetšelé, takže je Sára ukořistila na hraní a tak to s nimi dopadlo.

Se Sárou a foťákem

Dnes jsem šla se Sárou na procházku, protože už se jí nedá moc věřit a zůstat na zahradě bez dozoru už nemůže. Včera, ač rekonvalescent se podhrabala ke kačenkám. Ty se schovaly do kurníku, ale jít za nimi by pro Sáru byl ten nejmenší problém. Manžel na zahradě něco sázel a bylo mu podezřelé, že kolem něho nepobíhá. No jistě. Měla důležitější program. Naštěstí vše dobře dopadlo, ale už se ji nedá moc věřit. Ona by jim asi nic neudělala, ale chtěla by si s nimi hrát, honit je a holky žluťounký by byly uštvaný natotrata. Takže dnes spolu a na vodítku pěkně po dědině. Ani jsem se ještě nezmínila. Sára má za sebou preventivní kastraci. Doporučil nám ji veterinář když nechceme štěňata, je to vhodné aby se předešlo možnosti rakoviny dělohy a mléčných žláz. Myslela jsem si, že natane i změna v chování. Zatím to tak nevypadá. Přes rozpárané bříško hned druhý den vyskočila na svoji boudu a hned z ní zase hup dolů. Ta holka je nezmar a je k neuhlídání. To by člověk uhlídal spíš pytel blech. Tolik tedy Sára a teď pár fotek, které jsem v zahradě vyfotila.

Ocenění blogu

Před pár dny jsem dostala ocenění od Růženky, za které ji moc děkuji. Neměla jsem ani myšlenky ani čas, abych toto ocenění, kterého si moc vážím umístila na své stránky. Promiň Růženko. Dávala jsem jen nové příspěvky od děvčat na Ženský klub. To nesneslo odkladu a tak dnes jsem se konečně dokopala k tomu, otevřít svoje stránky a poděkovat za ocenění. Ovšem nemám je komu předat. Ať se podívám, kam se podívám, všude už toto ocenění je. A tak prosím všechna šikovná děvčata, která toto ocenění ještě nemají, aby ho přijaly jako můj výraz toho, že si vážím všech, co něco dokáží a dělají to s láskou. Jitka