Sára a Hugo

Sára už měla v květnu tři roky. Už je z nejhoršího puberťáckého období venku, mysleli jsme si, ale včera jsme se přesvědčili, že je živel, i když o něco ukázněnější. Stavili se za námi známí s dvouletým bíglím klukem. Je to krásný pohled pozorovat dva pejsky stejné rasy. Zvlášť, když jeden je kliďas a druhý rarach. Ten rarach je naše sleči. Hugo, tak se jmenuje ten bíglí kluk, jen zíral. Sára se samozřejmě v domácím prostředí předváděla. Skákala na boudu, pak zase z boudy a milý Hugo jejím kouskům jen přihlížel. Udělala jsem pár fotek abych uspokojila všechny příznivkyně naší Sáry.

Hugo je tricolorní bígl s opravdu krásnou barvou hnědé srsti. Právě zkoumá, co je Sára zač. Kdyby nebyla Sára vykastrovaná, hned bych ji s Hugem namnožila. Měli by krásná štěňátka. Ale to by náš páneček neustál.

Druhý Hugův pokus.

Očividně si padli do oka, ale Hugo brzy zjistil, že Sára je k ničemu a tak jeho zájem o hlubší sblížení opadl.

To spíš Sára si vynucovala jeho pozornost.

Pronásledovatelka i pronásledovaný mají z toho všeho jazyky až na vestě. Však je taky vedro.

Ještě se rychle napít, než se půjde domů.

Než jsme viděli jak se chová Hugo, mysleli jsme si, že se už Sára usadila a je z ní mladá dáma, ale je to jinak. Sára je stále rošťanda a tak to asi zůstane. Kam se na ni hrabala Yorga. Ta byla oproti Sáře taky kliďas. Ale nestěžuji si, Sára je zase obrovský mazel, který si pozornost okolí vynutí za každou cenu.

Yucca filamentosa

Mám ji teprve rok. Přinesla mi ji švagrová od jedné paní z vedlejší vesnice. Ani jsem nedoufala, že to s ní půjde tak dobře a že rozkvete. Mám z ní radost. Vždycky jsem ji obdivovala na czích zahradách a teď ji mám.

Krásně kvetou floxy, které jsem taky dostala před dvěma roky od sousedky Milušky.

Lilie od Janky taky kvetou.

A nakonec zínie od manžela.

Zdá se, že co je darované od srdce, tomu se u nás daří.

Daří se i hortenzii, kterou jsem si koupila před pár lety. Letos kvete i přesto, že Sára se mi ji několikrát pokoušela zahlušit. Zřejmě ji chtěla přesadit někam jinam a pak to vzdala.

Divizna a stévie

Dnes začnu z jiného soudku. Je čas sběru bylin a tak tedy o bylinkách.

Na jaře jsme v zahradnictví koupili sazenici stévie. Je to víceletá bylina, s bílými květy která se používá jako umělé sladidlo bez kalorií. Protože jsme s manželem oba diabetici, požíváme ji hlavně ke slazení nápojů.

Stévie pochází z Jižní Ameriky a u nás se dá koupit v jarních měsících také jako venkovní rostlina ve velkých květinářstvích. V obchodech s květinami je známá pod názvem sladká tráva nebo stévie. Rostlina není vhodná na pěstování doma, protože pak její listy neobsahují dostatečné množství steviósy. Doporučuje se ji zasadit do mírného stínu.

Pěstování v českých podmínkách: v květináči, ideální je východní parapet, popř. u okna. Stevie nepotřebujete zahrádku ani skleník. Sladké látky se tvoří více, když má rostlina dostatek světla a tepla. Z jedné rostliny lze získat až 0,5 kg sušených lístků. Na léto se doporučuje ji dávat ven a na zimu domů. Rostliny lze dobře tvarovat řezem, snadno obrážejí. Listy lze užívat jak v čerstvém stavu tak zmrazené nebo sušené.

Dnes jsem si připravila osvěžující nápoj, který se podobá mochitu, ale protože jsem do něho zasáhla svými nápady, nedá se tomu tak říkat. A co jsem použila?

Studenou vodu z vodovodu,

šťávu z 1/2 citronu

pár lístků máty

pár lístků stévie

4 kostky ledu

na ozdobení sklenice 1/4 kolečka čerstvého ananasu

A teď něco o druhé bylině - divizně.

Divizna je známá léčivka. Pro léčebné účely se využívá výhradně květ divizny, případně listy, a to při průduškových onemocněních a nemocech z nachlazení. Léčí kašel a má protizánětlivé účinky. Čaj z květů divizny prospívá činnosti jater, sleziny a brzlíku, působí močopudně. Čaj se musí pečlivě cedit, protože květy jsou pokryty jemnými chloupky, které nepříjemně dráždí sliznici. Díky již zmíněným protizánětlivým účinkům se divizna využívá i zevně, a to jako obklad na případné oděrky, při revmatických bolestech, bércových vředech či hemoroidech. Pro plánovaný sběr se tato statná rostlina pěstuje. Květy (sbírá se pouze žlutá koruna květů, snadno oddělitelná od kalichu) se musí dobře usušit a pečlivě uchovávat, protože jsou velmi náchylné k hnědnutí a plesnivění. Divizna obsahuje zejména saponiny a sliz, malé množství silice, cukry, třísloviny aflavonoidy.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/

Jen fotky jsou moje.

A co dělám s diviznou? Na sušičce usuším květy a rychle je přendám do sklenice s těsným víčkem, aby se k bylině nedostala vlhkost. Zhnědla by a nevypadala by vábně.

To je jeden způsob, jak uchovat hodnotu této bylinky. Letos jsem se nechala inspirovat na internetu a vyrobila jsem první dávku sirupu proti kašli, který se bude v zimě náramně hodit. Pokud chcete následovat můj příklad, přikládám postup.

Květ z divizny sbírám postupně, jak se na rostlinách objevují. Na dno sklenice jsem nasypala vrstvu cukru krupice a pak ve slabých vrstvách jsem přidávala vrstvy květů divizny ihned po sběru . Každou vrstvu prosypávám vrstvou krupicového cukru a občas promíchám. Postupně jsem přidávala vrstvy i několik dnů, dokud jsem čtyřlitrovou sklenici do poloviny nenaplnila. Že je diviznový sirup hotový poznáte podle změny barvy, kdy sirup ztmavne až do hněda.

Pokud dáte sklenici na okno parapetu, kam svítí sluníčko, urychlí se tím celý proces.

Jakmile se vytvořil diviznový sirup přecedila jsem ho přes husté plastové sítko, do jiné sklenice a vylouhované květy z divizny jsem nevyhodila. Je v nich ještě spousta cukerné šťávy z květů. Květy jsem zalila trochou vody, aby se zbytky cukru, které se na dně sklenice usadily, rozpustily.Tekutinu jsem opět přelila přes sítko do kastrůlku a nechala přejít varem. První, hustý sirup jsem už nijak nekonzervovala (cukr je dostatečným konzervantem) a přelila do menší skleničky (od přesnídávek) . Druhou várku, tu převařenou jsem dala taky do skleničky a ještě horké uzavřela. Pro jistotu dám skleničku do lednice, kde ho budu pozorovat co to udělá. Myslím, že nic, protože i tak je tam ještě hodně cukru.

A tak to vypadá, když je hotovo.

To, co vidíte na povrchu sirupu je pěna, která vznikla při varu, ale teď už tam není.

Ještě jedna poznámka. Když posbíráte květy, chvíli počkejte až vylezou malí černí broučci. Když tam nějaký zůstane, nic se nestane. Tak to je pro dnešek vše o bylinkách.

Stav počítadla k dnešnímu poledni

Je pravé poledne a můj zrak padl na počítadlo mého blogu . No není to krásné číslo?

Věnuji svému blogu svůj volný čas už od listopadu roku 2006. V červenci jsem odešla do důchodu a až do listopadu jsem koketovala s myšlenkou na založení vlastních stránek. Tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že můj blog a moje tvoření bude někoho zajímat. Začátky byly rozpačité, protože jsem neměla jasnou představu, kam by se mělo moje účinkování na blog.cz ubírat. Díky mým virtuálním kamarádkám, a dnes můžu říct, že mnohé z nich už nejsou jen virtuální, ale poznaly jsme se osobně, má podobu jakou má. Ač nemá můj blog žádné zvláštní výročí, to číslo na počítadle mě přimělo k stvoření tohoto mini článku.

A aby to nebyl jen takový jalový článek, nabízím foto pizzy, kterou jsem právě upekla ze zbytků po oslavách. Je to taková pizza "co dům dal" , ale recept na ni najdete tady . Je to starý recept na těsto, který jsem před mnoha lety našla v sešitu "Květen", který tehdy vycházel. Je to asi originální italský recept, protože těsto chutná jako z pravé pizzerie. Dnes jsem na ni dala debrecínku, poličan, rajčata, olivy a hodně sýra eidam. Tak ji mám nejraději.

Můj hektický týden

Chvíli jsem nic nepřidala a tak se v tom teď plácám. Měla jsem nějaké vychystávání, pečení a tak na blog nezbyl čas. Něco jsem nafotila. Například toto saranče. Nevím jak, ale dostalo se do naší ložnice. Nejspíš pootevřenou ventilačkou, ve které není síť proti hmyzu.

Zavařovala jsem a pekla, dělala marmelády.

No a potom jsem chystala dobroty na oslavu mých narozenin.

Tuto orchidejku jsem dostala od staršího syna a jeho manželky.Doufám, že ji nepohřbím. Moc o ně neumím pečovat.

Já jsem udělala nepečený dort z piškotů a malin a od vnučky Katky jsem k narozeninám dostala vlastnoručně vyrobený medový dort. Moc se povedl a taky moc chutnal. Mám radost, že se toho ujala a převezme štafetu. " Medák " je u nás tradice už od dob manželovy maminky.

Krom kytek jsem dostala také láhev portského, láhev červeného vína a také kubánský rum, ale ten padl na mochito a piňakoládu, které nám při oslavě míchal nejmladší vnuk, který přijel jako vyslanec rodiny mladšího syna (kavárníka). Z praktických dárků to byl ruční tyčový mixér, který jsem moc potřebovala a také něco voňavého z kosmetiky. Od dalšího vnuka a jeho přítelkyně jsem dostala krom kytičky i moje oblíbené pendreky. Na těch jsem si opravdu smlsla.

Tak to je vše kolem zavařování a mých narozenin.

Dnes se konalo podivné létání před oknem, kde mám umístěný počítač. Říkala jsem si, že se něco děje a ono se dělo. Náš párek rehků vyvedl letos již podruhé, své mladé.Z blízka se mi je nepodařilo vyfotit, ale aspoň jsem si starostlivé rodiče vyfotila s použitím zoomu. Ptáčata se ukrývala v trávě. Hnízdo jsem fotila proti slunci, tak obrázek není nic moc.

A málem bych zapomněla na další lilii, která mi rozkvetla. Zínie jsou letos všechny žluté. Jsem ráda, že jim včerejší liják neublížil. Napršelo tolik, že po silnici tekla řeka.

Málem bych zapomněla na fialku, kterou jsem taky dostala. A to je tedy definitivní tečka za uplynulým, hektickým týdnem.

Zahrádka kavárny má nový "kabátek"

Kavárna se stává z ulice nepřehlédnutelnou. Dostala markízu a na zahrádce je místo pro dvacet zákazníků. To jsem ještě včera netušila.

Virtuální prohlídka kavárny je možná zde . Nabízí se nekuřácký salonek pro cca 15 lidí, klidné zázemí pro školení a uzavřené společnosti.

Tak nevím...

Rostlinu, kterou jsem dnes vyfotila jsem obdivovala v jené předzahrádce v Brně. Chodívala jsem okolo, když jsem se vracela ze zahrádky. Vždycky jsem si myslela, že je to Yucca, ale netušila jsem, jaké překvapení mě čeká při vyhledávání této rostliny na internetu. Nestačila jsem se divit, kolik druhů kultivarů nese toto jméno. Podle květu, který jsem tak obdivovala by ta moje měla být Yucca filamentosa původem z Nového Zélandu. Zatím nemá rozvité květenství, ale už se brzy dočkám. Potom ji znovu vyfotím. Dnes vám chci hlavně ukázat svůj rozkvetlý balkon a okna.

Ta poslední je i s fotografem.

Toto je kombinace barev okoukaná u Vlasty.

Rozkvétá opět jedna růže a další lilie. Tentokrát jsou na vyšším stonku.

Letos jsem si koupila cibule, nebo hlízy, nevím co je správně, kaly. Abych s nimi náhodou nenaložila stejně jako s těmi, co jsem dostala minulý rok od Janky , zasadila jsem je do květináče a na zimu půjdou do sklepa. Nepoučená, jsem ty Jančiny dala na záhon a na jaře jsem marně čekala až vylezou. Nevylezly. Snad prý jsou dva druhy, jedny co můžou být venku i přes zimu a ty druhé se musí před mrazem dát do sklepa. Na sáčku, ve kterém ty nové byly jsem se ale nic chytrého nedočetla. Máte některá zkušenost jestli to tak skutečně je?

No a poslední fotkou, tentokrát balkonových rajčat se s vámi loučím. To jen aby jste viděly v jaké sibérii to žiju. Rajčata jsou malá a stále zelená.