Sára a Hugo

Sára už měla v květnu tři roky. Už je z nejhoršího puberťáckého období venku, mysleli jsme si, ale včera jsme se přesvědčili, že je živel, i když o něco ukázněnější. Stavili se za námi známí s dvouletým bíglím klukem. Je to krásný pohled pozorovat dva pejsky stejné rasy. Zvlášť, když jeden je kliďas a druhý rarach. Ten rarach je naše sleči. Hugo, tak se jmenuje ten bíglí kluk, jen zíral. Sára se samozřejmě v domácím prostředí předváděla. Skákala na boudu, pak zase z boudy a milý Hugo jejím kouskům jen přihlížel. Udělala jsem pár fotek abych uspokojila všechny příznivkyně naší Sáry.

Hugo je tricolorní bígl s opravdu krásnou barvou hnědé srsti. Právě zkoumá, co je Sára zač. Kdyby nebyla Sára vykastrovaná, hned bych ji s Hugem namnožila. Měli by krásná štěňátka. Ale to by náš páneček neustál.

Druhý Hugův pokus.

Očividně si padli do oka, ale Hugo brzy zjistil, že Sára je k ničemu a tak jeho zájem o hlubší sblížení opadl.

To spíš Sára si vynucovala jeho pozornost.

Pronásledovatelka i pronásledovaný mají z toho všeho jazyky až na vestě. Však je taky vedro.

Ještě se rychle napít, než se půjde domů.

Než jsme viděli jak se chová Hugo, mysleli jsme si, že se už Sára usadila a je z ní mladá dáma, ale je to jinak. Sára je stále rošťanda a tak to asi zůstane. Kam se na ni hrabala Yorga. Ta byla oproti Sáře taky kliďas. Ale nestěžuji si, Sára je zase obrovský mazel, který si pozornost okolí vynutí za každou cenu.