Osiřelo dítě...

Tahle písnička mě jako dítě spolehlivě rozplakala. Dokáže to i dnes.

Osiřelo dítě o půl druhém létě.

Když už rozum bralo, na matku se ptalo.

Ach, táto, tatíčku, kam jste dal mamičku?

Tvá matka tvrdě spí, žádný ji nevzbudí.

Na hřbitově leží, nedaleko dveří.

Jak dítko slyšelo, na hřbitov běželo.

Špendlíčkem kopalo, prstíčkem hrabalo.

Když se dohrabalo, smutně zaplakalo.

Ach, mámo, matičko, promluvte slovíčko.

Mé dítě, nemohu! mám na hlavě hlínu.

A na srdci kámen, hoří jako plamen.

Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinou mámu.

Ach, není tak milá, jako vy jste byla.

Když má chleba dáti, třikrát jej obrátí.

Když vy jste dávala, máslem jste mazala.

Když hlavičku češe krev potůčkem teče

Když vy jste česala, vy jste ji hladila

Když nožičky myje, o škopíček bije.

Když vy jste mývala, vy jste je zlíbala.

Když košilku pere, div mne neprokleje.

Když vy jste právala, vy jste si zpívala.

Jdi dítě ,jdi domů zejtra na úsvitě přijdu, vezmu si tě.

Šlo dítě šlo domů položilo hlavu. Ach, táto, tatíčku,

už vidím mamičku. Mamička má milá, pěkná, celá bílá,

Co, dítě, co děláš? vždyť mamičku nemáš!

Vždyť nikdo tu není, marné tvé vidění.

Ach, táto, tatíčku! chystejte rakvičku. Má dušička bohu,

mé tělo do hrobu. Do hrobu - k mé matce,

ať ji zplesá srdce! První den stonalo,

druhý den skonalo, třetí pohřeb mělo.

Ale co mě rozhodně nerozpláče, je covid19. Jste překvapeni ? Vysvětlím.

Stále jsem slýchala, jak špatně se stravuji, že staré a osvědčené sádlo, máslo, bůček, špek jsou nezdravé. Včera jsem se ve zprávách doslechla, že na Tncz najdu, co mám dělat, aby na mě nehupsl ten zatrolenej virus. No a tam stálo toto: důležitá prevence proti corona viru je dostatek vitamínu D. A jak ho do těla vpravit? Jednoduše sluněním a z těchto potravin.

Mezi potraviny bohaté na vitamin D patří houby, vaječný žloutek, sádlo a slanina nebo ryby a mořské plody (losos, krevety, sardinky, kaviár, ústřice, olej z tresčích jater). Koupíte ho i ve formě potravinových doplňků a sluněním ho získáte úplně zadarmo. V těle ho totiž pomáhá aktivovat obyčejné sluneční záření.

Co na to říkají výživoví poradci? A co na to říkáte vy? Já jsem si dala domácí uzenou slaninu a zapíjím ji dvoudecovkou bílého vína. Ať si covid trhne nohou.

Veselé Velikonoce

Všem, kdo sem zabloudí, přeji krásné Velikonoce. Nebudou jistě jako jiné roky, ale to nás nesmí otrávit. Užijte si krásné počasí a dělejte všechno správně, tak, abychom tu nepřízeň překonali.

Kam se podíváš, všude samé roušky

Konečně se to stalo. Na letiště Václava Havla v Praze přiletělo letadlo s první pomocí, Česko dostalo milion respirátorů.No, ale to nám nezabrání, abychom nešily dál roušky. Těch není nikdy dost. A těch modelů, co se najde.

První je z kalika ušitá podle střihu od Růženky a druhá z bavlněného plátna.

Ten druhý model krásně sedí na obličeji, nikde to neodstává a už to mám zaběhnuté. Látky mám dost, ale chybí gumičky. Mám jen cemtimetr širokou, která se moc nehodí a tak jsem se uchýlila k tomu, co doma mám a to je šikmý proužek. Je asi dost drahý, ale kupovala jsem ho před asi pěti lety a stejně ležel v šuplíku nevyužitý, tak teď poslouží dobré věci.

Opět jsou na programu roušky

Tentokrát jsou to roušky šité. Zkoušela jsem tyto dva modely. Střihy jsou z Youtubu. Dvě roušky jsem ušila pro sousedku a 4 pro neteř. Jednu šitou mám i pro sebe, manžel má respirátor. On chodí nakupovat, tak potřebuje něco účinějšího, ale na zahradu a kolem domu mu bude stačit bavlněná a tak budu pokračovat v šití. Materiálu mám dost. Pokud bude chtít někdo další z našeho okolí tak budu rozdávat dál. A teď to, co jsem stvořila.

Z těchto dvou modelů jsem nakonec zvolila ten modrý. Je o něco jednodušší.

Materiál je 100% bavlna.

A co povezu do Kojetína?

Ještě pár dnů na tvorbu mám, ale myslím, že to stačí. Mám sice ještě nějaký plán, ale nevím, jestli vyjde. Pokud ne, bude to zrát v mé hlavě až do příštích Velikonoc.

A jak to dopadlo všichni víme. jarní setkání se nekonalo protože covid nám to zarazil.

Koblížky pro hosty

Pro dnešní návštěvu snachy s vnučkou jsem udělala domácí koblížky. Upravila jsem si recept z internetu a byla jsem zvědavá jaké budou.

Ingredience:

25 dkg hladké mouky

25 dkg polohrubé mouky

1 sáček vanilkového cukru

1 sáček sušených kvasnic

2,5 dcl vlažného mléka

2 žloutky

1 pol. lžíce rumu

3 dkg rozpuštěného másla

špetka soli

Postup:

Všechny suroviny dáme do mísy a ručním hnětačem vymícháme těsto. Necháme asi hodinu kynout. Těsto rozválíme na placku a sklenicí vykrajujeme kolečka, která přikryjeme utěrkou a necháme ještě 1/2 hodiny kynout. V rozehřátém sádle (oleji) pak koblížky smažíme . Jsou krásně naskočené a uvnitř vznikne dutina, do které je možné naplnit marmeládu podle vlastní volby. Já jsem plnila meruňkovou a nahoru si podle chuti nastříkal každý šlehačku.Jsou krásně nadýchané, můžu s čistým svědomím recept doporučit.

Dobrou chuť.

Popeleční středa

Popeleční středou vstupují věřící do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na oslavu Velikonoc. V liturgickém kalendáři je to středa, která předchází první neděli postní a označuje začátek postní doby. Datum Popeleční středy je tedy pohyblivé jako i Velikonoce

Začátek postní doby byl v průběhu dějin přesunut ze 6. neděle před Velikonocemi na předcházející středu, aby se z postní doby vyčlenily jednotlivé neděle, které nejsou chápány jako postní den.

Popelec znamená:
"Jsi a budeš prach"

Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš" (srov. Gn 3,19), nebo "Obraťte se a věřte evangeliu" (Mk 1,15). Přijetí popelce je znamením pomíjivosti člověka a odhodlání zříci se zlého jednání (hříchu). Tento symbol je převzatý z biblické tradice. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život, své nepravosti, své zlé jednání (hřích) a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (ev. "kočiček" - v našich krajích) posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli.

Kdo by chtěl vědět víc, najde to v odkazu zde.

Pro mě to znamená to, že můžu v kuchyni vyhlásit sanitární den, protože v naší 4 km vzdálené restauraci dělají v tento den na objednávku výborné koblížky. Na talíři se jen smějí, ale dlouho nebudou, protože hned jak dopíšu článek, pustím se do nich. V jedné porci jich je pět, tak zbývající tři mám k odpolední kávě.

A ještě jedna fotka z minulého týdne, kdy jsem dělala vepřové ve vlastní šťávě. Obdoba vepřových konzerv. Kdyby byl zájem, tak podrobný popis najdete tady