Náš mazlíček má opět problém s udržením rovnováhy. Včerejší ráno bylo k zbláznění. Myslela jsem si, že už ji z toho nedostaneme. Zvracela, motala se, neudržela se na nožkách a nekontrolovaně s sebou mlátila o zem. Myslela jsem si, že má epileptický záchvat. Nezbylo, než rychle přivézt veterináře. Pan doktor naznal, že je to nejspíš zánět vnitřního ucha, který dráždí mozek. Všechny předchozí problémy možná byly stejného původu, jenže se to správně nediagnostikovalo. Tentokrát to bylo tak výrazné a oproti těm předchozím problémům tak silné, že jsme měli o Yorgu opravdu strach. Dostala inijekci antibiotik, dvě kapačky, další antibiotika v tabletách(to je u nás velký problém) a odpoledne jsem ji měla píchnout ještě nějakou inijekci, kterou mi pan doktor natáhl do stříkačky.
Včera jsem neměla sílu o tom napsat. Pro slzy bych neviděla na klávesnici. Ještě večer jsme nosili Yorgu na vyčůráni do zahrady v náručí. I dnes ráno to bylo stejné, ale malý posun k lepšímu přece jen nastal. Postavila se na nožky sama a i když její chůze je ještě velmi nejistá, je to velký pokrok. Přimělo ji k tomu to, že jsem ji vnutila násilím tabletu antibiotik. Měla obavy, že se bude dít ještě něco dalšího a chtěla přede mnou zmizet. Zalezla si pod stůl a leží tam stále. Usnula. Po včerejšku toho má plný kecky. Po desáté hodině budu volat pana doktora a informovat ho jak se Yorze daří. Včera říkal, že nemáme očekávat nějaké rychlé zlepšení. Že se to bude lepšit pomalu, ale snad zase bude dobře. Je 10.30 a já už jsem mluvila s doktorem.Po informacích o tom, jak se Yorga chová byl optimističtější než včera. To, že opustila pelíšek, byť jen proto, že utíkala přede mnou a mojí péčí, je dobré znamení. Důležité je, aby sama přijímala potravu. A to se právě stalo. Zabírá na ni kuřecí maso. Tak jsem odstranila strouhanku z manželova řízku, který včera nedojedl a nakrájela ho do misky. Padl do Yorgy jako do studny, takže snad jsme na dobré cestě. Držte nám palce.
