Cuketa, která uspokojí i labužníky

Alespoň co do chuti. Dnes jsem chvíli brouzdala na FB a upoutal mě jeden recept. Cukety dozrávají, maso nesmím, tak hurá na nový recept. Našla jsem ho zde a jen malinko jsem si ho upravila.

V lednici jsem měla jednu mírně přerostlou zlatou cuketu. Mám ráda co nejmenší, ale tahle se ještě dala. Možná by se ani nemusela loupat, ale oloupala jsem ji.

Takže:

1 cuketa

2 stroužky česneku

2 pol. lžíce mletých vlašských ořechů (stačila by i jedna, záleží na velikosti cukety)

sůl

čerstvou petřželovou nať

podle chuti koření, ale já jsem už žádné nedala

olej na smažení

Nakrájela jsem cuketu na asi 3mm plátky a pokladla jsem je na pánev s rozehřátým olejem. Z obou stran jsem je osmažila. Smažila jsem natřikrát. Usmažené plátky cukety jsem dala do misky, ve které jsem měla pomleté oříšky,

prolisovaný česnek a nasekanou petrželku. Trochu jsem je posolila a dobře promíchala, aby se už tak dost mastné cuketové plátky obalily česnekem, ořechy a petrželkou. Musím říct, že výsledek předčil mé očekávání. Byla to dobrota ze všech dobrot ta nejdobrovatější. Pikantní chuťovka. Kdo už nevíte jak upravit cuketu, vřele doporučuji vyzkoušet.

A takto to vypadalo v mém podání. Díky ořechům, kterých jsem dala trochu víc než by bylo třeba to vypadá, jako by to už někdo jednou pozřel, ale věřte, že tomu tak není.

Nové slepičky

Do našeho chovu slepic přibylo deset nových kousků. Jsou to opět hybridy Dominant, tentokrát černý, D 109. To proto, abychom jim nemuseli navlíkat kroužky a měli přehled, kdy jsme které koupili a jak jsou staré. Kroužky si umí mistrně sundat, takže zbarvení peří je jistota. To zatím neumí měnit. Taky mám ráda barevný dvorek.

Teď na nich nic zvláštního neuvidíte, ale jak dospějí, budou to krasavice. Dostaly dočasný příbytek, který jim manžel včera vyrobil. Kdybychom je dali hned mezi ostatní slepice, způsobili bychom jim trauma, protože by je ty staré terorizovaly a odháněly by je od žrádla. Tím by se narušil jejich správný vývoj a tak si na větší kolektiv budou muset počkat aspoň tři týdny. Na své ubytovně mají vše, co potřebují a tak je jim dobře a hlavně mají klid.

Bedna zabrala Sáře její pozorovatelnu, ale je to jen na čas a hlavně kvůli tomu, aby na slípky nepršelo. Sára má svoji lavičku taky pod střechou, ale ne celou. Myslím, že se zlobit nebude, protože výhled má taky dobrý. Stejně je v létě nejvíc na balkoně.

No a teď jak budou slepičky vypadat v dospělosti.

Z jiného koutu

Dnes jsem to vzala z jiného koutu zahrady.

A ještě dvě kytičky od sousedek k narozeninám. Růžová anturie a mini orchidej.

Pro dnešek je to všechno. Dobrou noc.

Překvapení..

Že jsou vejce z domácího chovu zdravější než z velkochovu jsem tušila, ale dnes jsem si přečetla v magazínu pro věrné zákazníky Globusu, že vejce z volných nebo ekologických chovů obsahují o 1/3 méně cholesterolu, o 1/4 méně nasycených tuků, 2x více omega 3 mastných kyselin a 3x více vitamínu E, než ty z klecových chovů a že obsahují všechny vitamíny krom vitamínu C. Takže pokud máte vejce od důvěrně známé slepice, cholesterolu se nemusíte bát.

Další zajímavou informací je, že med je jediná přírodní surovina, která se nikdy nezkazí. A nebo, že konzumací celeru spálíte víc kalorií než je jeho vlastní kalorická hodnota.

Kdoví, jak dlouho to bude platit. Už máme své zkušenosti, že jednou je přetlak zelí, tak jezte zelí, je zdravé. Příště to budou třeba rajčata a nezdravé bude zelí. Snad jediná nevyvratitelná pravda je, že med se skutečně nekazí.

Tolik toho kvete...

Ani k tomu netřeba cokoliv psát. Vidíte sami.

Dnes naposled

Dnešním dnem jsem ukončila oslavy svých narozenin v kruhu rodiny. Tentokrát s manželovými sourozenci a jejich protějšky. Strávili jsme společné odpoledne a bylo to moc prima. Opět jsem dostala spoustu přání a dárků a jak se zdá, všichni mě moc dobře znají, protože všemi dárky mně udělali radost. Opět nechybělo krásné kvítí.

Málem bych zapomněla na dárek, který mi přišel poštou od Janky. Dostala jsem ho před pár dny, ale nebyl čas napsat o tom samostatný článek. Přidávám fotku onoho milého dárku, za který Jance moc děkuji.

A teď už vzhůru do dalšího desetiletí !

Gratulace

Gratulanti se včera trousili až do oběda a někteří i po obědě, ale nachystáno bylo pro všechny. Nejdřív přijel starší syn s manželkou a naším světoběžníkem Tomem, který je na skok doma a chystá se na další výpravu do Kanady. Dostala jsem krásnou kytici, tiskárnu na fotografie a od Tomáše, který je labužník a ví co mám ráda, dárkové balení sýrů Gran Morávia, lahůdkovou paštiku a sušená rajčátka v oleji. Až na paštičku můžu i při své dietě všechno. Další gratulanti přijeli po poledni. To byl mladší syn s vnukem. Od těch jsem dostala další krásnou kytici a tolik kosmetických přípravků, že do příštích narozenin budu mít vyšponovanou pleť jak dvacítka. Ta kosmetika ještě ke všemu krásně voní. K tomu ještě balíček Goji, to abych byla zdravá a třeba i trochu zhubla.

Pak přijela vnučka Katka s přítelem a od nich jsem dostala nádobu na nápoje. Poslední gratulant byl vnuk Michal, který mě obdaroval keramickou nádobou na kvašáky, krásnou kyticí a s ním přijela gratulovat již zmíněná Eliška. Kdo Eliška je, vás, kdo chodíte na můj blog už dlouho, jistě nepřekvapí, že Eliška je jeho nový šktič, hroznýš královský a je to čistokrevná krasavice. K obědu byla kachna a husa se zelím a knedlíkem. V udírně viselo několik šrůtek vepřového a taky se grilovalo. Vypilo se trochu vína, nějaké pivo a já jsem pila nealko ochucené grepem. A teď pár fotek.

Od manžela jsem dostala elektrický zavařovací hrnec a lahvinku ledového vína.

Hrnec je uložen v komoře a tak se nestal obětí mého objektivu. Zavazel by nám. A tady je ona zmiňovaná Eliška.

Nádoba na pití je dnes v provozu. Je vedro a tak se to hodí. Do vody jsem přidala mátu, meduňku a kostky ledu ve kterých jsem měla zamražené jahody.