Na dnešní den připadla kontrola ve Vojenské nemocnici Brno. Zatím jen odběry krve, ale šlo to velmi rychle. Byli jsme tam jen tři, takže to šlo ráz na ráz. Cestou tam začalo pršet a lilo celou dobu. Chtěla jsem využít čas a tak jsme se stavili na hřbitově zapálit svíčku a vyměnit věneček za srdíčko, které poslala Míšova přítelkyně. Přesto, že je ještě pár dní do Dušiček, na parkovištích bylo plno a na hrobech už taky svítily svíčky a kytic tam bylo nepřeberně. Někde to vypadalo jako na střelnici. Ne každý uznává, že méně je více, ale když každý chce za sebe nechat nebožtíkovi na hrobě nějaké kvítí, nejde to jinak. My máme urny mých rodičů a vnuka uloženy v kolumbáriu a tam se naštěstí nedá moc experimentovat. Je to funkcionalistická stavba, postavená v roce 1926 - 1929 podle návrhu architekta Ernsta Wiesnera, která je zařazena jako národní kulturní památka a tak tam mají památkáři hlavní slovo. Kdo tuto památku nezná, může se podívat na pár fotografií zde.
A toto je výklenek na osm uren uzavřený mramorovou deskou podle požadavku památkářů. Tato část kolumbária je za hlavní budovou a mezi fotografiemi z odkazu chybí.
A teď pár fotek z cesty z Brna. Příroda čaruje a vytváří nádherně barevné obrazy, které se ovšem z auta moc dobře nefotí. Zvlášť, když prší a je pošmourno. Přesto jsem něco ulovila.
Televizní vysílač Kojál a jeho stožár s anténami šimrá mraky nabité vodou.
A toto už je místní rozhledna Kopaninka.Tady už tolik nepršelo.
A to už jsme skoro doma.
A že je u nás zdravé životní prostředí dokazuje i tento malý tvoreček, mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Mlok skvrnitý je robustnější obojživelník protáhlého tvaru s krátkými končetinami, který obývá výhradně vlhké lesní lokality, louky nebo pole, mnohdy v blízkosti vodních toků. Tento mrňous se z nějakého důvodu rozhodl brouzdat v trávě právě před naším domem. Nejspíš je tady při letošních deštích dostatečně vlhko.
.jpg){kind=link}