Abych dala trochu odpočívat svému tělu od zavařování, sedla jsem chvíli k počítači a procházela jsem svůj blog, jestli jsem náhodou nepřišla při tom hektickém stěhování o obrázky. Na některém blogu jsem četla, že vypnutím blog.cz a galerie se obrázky ztratily. Já jsem zjistila, že svoje obrázky i po stěhování mám, jen některé musím zmenšit, aby to nevypadalo na novém blogu hloupě Při tom prohlížení jsem narazila na jeden článek, který jsem napsala 17. prosince 2007 Píšu tam, o tom, jak jsem přišla jako prvňáček o jednu velkou iluzi. Nevím, jestli někdy čtete na cizích blozích staré příspěvky a tak Vám článek zopakuji a pobavíte se stejně jako já po tolika letech.
Včera večer jsem ke svému nejmladšímu, desetiletému vnoučkovi, kterého ráda škádlím, vznesla po ICQ dotaz, jestli už napsal Ježíškovi. Odpovědí mi bylo: "Co to na mně babi zkoušíš??? Je 21. století a ty žiješ ještě v tom minulým." Na to jsem mu napsala, že myslet si může co chce, že Ježíšek právě protetěl kolem našeho okna, zamával na mně a vzal si dopis, který jsem mu napsala. A že holt já pod stromkem budu mít dárky od Ježíška a jemu, "nevěřícímu Tomášovi", budou muset pod stromeček něco podstrčit rodiče, aby nebrečel, že tam nic nemá. Ale, že dárky od Ježíška jsou ty nejlepší. Na to už jsem od Michálka odpověď nedostala, neboť si asi řekl, že babka se nejspíš zbláznila a jak je známo, bláznům se nemá odporovat, nebo byl tak zabrán do počítačové hry, kterou právě hrál, že moje zlobení už nevnímal.
Při té příležitosti jsem si vzpomněla, jak mně a některé mé spolužáky připravila o iluze soudružka učitelka. Psal se rok 1953 a já jsem chodila tři měsíce do školy. Jako správně vykulený prvňáček jsem měla školy i tak dost, protože do školky jsem nechodila. Maminka se mnou byla doma do mých sedmi let. Bylo to někdy kolem Sv.Mikuláše, když nám ve třídě soudružka učitelka dbalá zřejmě školních osnov sdělila, že žádný Ježíšek neexistuje a dárky pod stromeček dávají rodiče. Když jsem přišla rozčílená domů a sdělila tuto, pro mně zdrcující novinu mamince, ta očividně zaskočená nastalou situací a mým spravedlivým rozhořčením, chvíli lapala po dechu a nakonec ze sebe vysoukala: "no, když to říká soudružka učitelka, tak to asi bude pravda." Zřejmě to nechtěla hrotit, protože viděla mé odhodlání Ježíška bránit za každou cenu. Správně odtušila, že bych to mohla chtít na školní půdě dál rozebírat, což nepovažovala v té době za vhodné a tak diplomaticky zahrála tuto debatu někam do autu. Já jsem to ale rozhodně nechtěla nechat jen tak a mamince jsem řekla, že lžou obě a že já jsem Ježíška stejně loni viděla, jak se spouští po zlatém žebříku do našeho otevřeného okna. Maminka se už jen pousmála, pohladila mně po hlavě a už se to dál neřešilo. Umínila jsem si, že si dám velký pozor, jak to u nás o Štědrém dnu bude probíhat a běda, jestli toho Ježíška uvidím. To se budou mít ve škole na co těšit. Jenže, Ježíška jsem nepřistihla a tak slončila jedna krásná iluze malé holky....
Kdy jste přišli o iluze vy ? Nemusí to být jen ty o Ježíškovi. Svěříte se v komentářích?
