Chvilky v zahradě

Mezi praním a následným žehlením vnukovy garderóby, kterou si přivezl na vyprání, odskakuji do zahrady. Je teplo i když sluníčko vykoukne mezi mraky jen občas a tak toho musím využít. Podařilo se mně postahovat chvojí z hortenzií a kateřinek, doplnit vodu do pítek pro včeličky, protože dnes lítají i když chuděrky toho k pastvě moc nemají. Jako poslední z vás, které vlastníte zahrádky se můžu pochlubit, že i mně něco kvete. Jsou to krokusy a lýkovec. Tomu se letos moc nedaří. Párkrát se mu Sára podívala na kořínky a to ho možná naštvalo, takže letos moc nekvete. Musím zjistit co by mu udělalo dobře, aby nás příští rok zase obšťastnil hojně rozkvetlými proutky.

Ostatní kytičky na sebe nechávají čekat. Hyacint teprve leze a k mému překvapení jen jeden. Byly tam tři. Dokonce se někdo pásl na jeho listech. Žeby slimáci nebo myšky? Ohlodané jsou dost.

I koniklec se teprve dere na světlo .

Ale co už pěkně povyrostlo, jsou řebčíky královské. Na ty se těším ze všeho nejvíc. Doufám, že všechny rozkvetou i ten poslední od Milušky. Od Milušky mám všechny řepčíky a těm prvním, žlutým se dařilo a mohla jsem už udělat radost další milovnici květin, Jance. Ten nový je červený, tak mu držte palce ať má dost síly aby rozkvetl.

Tak ať nám to všechno brzy kvete.

Boží milosti jsou usmažené

Tak a teď se konečně dostávám k tomu, abych napsala recept, který jsem použila na boží milosti. Udělala jsem malou úpravu receptu od maminky a něco jsem si vypůjčila z receptu od Růženky.

V receptu od maminky nebyl prášek do pečiva, tak ten jsem tam přidala a použila jsem místo vína rum.

Ingredience:

12 dkg změklého másla

50 dkg hl. mouky

8 dkg cukru

3 žloutky

1/2 prášku do pečiva

2 lžíce rumu

citronová kůra

mléka tak akorát, aby vzniklo vláčné těsto.

Těsto jsem zpracovala na vále , rozdělila na několik dílů a vyválela na plát, který jsem rádýlkem rozkrájela na čtverečky. Smažila jsem na oleji. Jeden poznatek mám. Když jsem čtverečky uprostřed neprokrajovala, krásně se nafoukly. A tady je výsledek.

Boží milosti

Dnes se podíváme hluboko do minulého století.Ptáte se, co mě to napadlo? Byla jsem na návštěvě u Heleny-b a tam jsem se dočetla, že o Velikonocích smažila boží milosti. Ty dělávala moje maminka taky a já jsem je jako dítě milovala. Mám sice po mamince sešit jejich receptů, ale nenapadlo mě se do něho podívat. Jako správná moderní seniorka jsem si je asi před rokem našla na internetu. Udělala jsem je, ale nebylo to ono.Ty, co si pamatuji z dětství byly mnohem lepší. Takže jsem to víckrát neopakovala. Až teď mě Hela přivedla na myšlenku prohledat sešity receptů a našla jsem boží milosti ve dvou provedeních. Oba recepty jsem ofotila. To pro autentičnost nahlížení do minulosti. Je tady i recept na koblihy , údajně nemastné. To by možná taky stálo za vyzkoušení. A co mě v tomto receptu zaujalo, je údaj za osm haléřů kvasnic. Podle toho musí být recept hodně starý. Kdy se droždí prodávalo za méně než korunu? To nepamatuji ani já a že už pamatuji hodně. To bylo nejspíš za první republiky.

Mé mamince by bylo letos 105 let. Další recept na boží milosti jsem našla v malém sešitku "Moudrá hlava"od dr. Oetkera.

Ty rozhodně nejsou totožné s těmi, které si pamatuji z dětství. Ale pro zajímavost jsem ofotila i tento recept. Sešitek je taky pěkně letitý. Hledala jsem rok vydání toho sešitku, ale marně. Zato jsem našla tuto radu:

Ty první vyzkouším možná hned zítra, ale ty druhé, až budu mít chuť experimentovat. Vzhledem k tomu, že má maminka recept zatržený, určitě je zkoušela a asi měla úspěch.

Sešitek je patřičně ohmataný a dokonce jsem na něm jako dítě taky zapracovala.

Pomlázka

U nás je pomlázka dva dny. Chalupáři chodí v neděli. To proto, aby si mohli dát nějaký ten žejdlík slivovice a v pondělí se z toho mohli vyspat a v pondělí chodí děti našich kamarádů a ti, kteří se z ničeho vyspat nemusí, jelikož přijedou autem. Takže už mám nejen připraveno, ale částečně i rozebráno.

A venku je krásně, svítí sluníčko a je teplo, takže příroda jistě poskočí. Konečně nám na zahrádce taky něco kvete a včelky bzučí a lítají jak o život.

Užívejte si jaro, keré k nám tak náhle vtrhlo a jistě ho všichni vítáme s radostí. Já jsem po té nevydařené zimě trochu pookřála.

Velký pátek - postní den

Velký pátek je připomenutím ukřižování Ježíše Krista a po 65 letech je znovu uznaným svátkem. Pro křesťany je prvním dnem Velikonočního třídenní, následuje Bílá sobota, kdy v podvečer začíná slavnost Kristova vzkříšení a nočními obřady přechází v neděli, kdy se slaví zmrtvýchvstání. Ale zpět k tomu dnešnímu svátku. Je to nejpřísnější postní den a my v tento den půst dodržujeme. Stejně tak, jako by se nemělo dělat nic v zahradě, hýbat s hlínou. I to dodržujeme. Tento den by měl být dnem pozastavení a rozjímání.

Abych postnímu dni učinila zadost, přemýšlela jsem co uvařit a volba padla na palačinky. Oba s manželem je máme rádi a miluje je i Sára. Vždycky, když je smažím, musí mně asistovat. Stojí v rohu kredence a číhá na první palačinku. Když se dočká, začne se tlapkou dožadovat své porce. Kousek musí dostat, jinak bych u ní neobstála.

V pozdním odpoledni jsem si zadělala na mazance, aby bylo ráno něco ke snídani. Mazance jsou u nás taky velmi oblíbené. A protože na Bílou sobotu půst končí, mám naložený hřbet ze srnčího a bude svíčková. Přijede synek, který svíčkovou miluje, tak si musím dát záležet.

Ještě se musím pochlubit jak pěknou čajovou konvici jsem si koupila. Je litinová, báječně ladí s kamny a dlouho udrží čaj teplý. Uvnitř je nerezové sítko, takže se v ní dá vařit i sypaný čaj.

Tou konvicí jsem si dělala radost. Přeji vám pěkné sváteční dny a dělejte si třeba jen malé radosti.

V tom rozbouřeném světě to máme všichni zapotřebí.

Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/velky-patek-pripomenuti-ukrizovani-krista-je-svatkem-znovu-po-65-letech-20160325.html

Veselé Velikonoce

Všem, kteří navštěvují moje stránky přeji Veselé Velikonoce a krásné jaro.

Nový člen rodiny

Už před časem jsme zvažovali, že našemu papouškovi zpěvavému koupíme samičku. Dlouho se nedařilo sehnat stejnou barevnou mutaci, ale neteř má souseda, který papoušky chová a tak slíbil, že se o to postará. Zajel na burzu do Přerova a včera už byla samička doma. Trošku jsem se obávala, jak bude náš kluk reagovat na vetřelce v kleci, ale nestačila jsem se divit. Byl zřejmě nejvyšší čas pořídit kamarádku. Přijal ji velice vstřícně a dnes už probíhají i líbánky. Budu muset rychle sehnat hnízdící budku.

Včerejší oťukávání skončilo tak, že spali každý v jiném koutě klece. Náš kluk ve své oblíbené ložnici a holka si zabrala houpačku. Moc jsem fotit nemohla, protože jak jsem se přiblížila ke kleci, lítali a křičeli, jak kdyby uviděli strašidlo.

Zavěšena hlavou dolů působila samička, jako by měla sebevražedné sklony. Žeby se jí náš ženich nelíbil?

Dnešní dopoledne probíhalo ve vzájemném okukování a každá fotka, která vznikla byla těžce získaná.

Teď už jsem mohla fotit i s otevřenými dvířky, protože papoušci byli příliš zaměstnáni sebou samými, že jim byl foťák i já šumafuk.

A tady už došlo i k líbačce. Škoda, že nemůžete slyšet to štěbetání. Potřebovala bych si upect hada, abych jim dokázala porozumět. Ale je to spravedlivé, nějakou intimitu mít taky musí, takže je dobře, že jim nerozumím, protože bych vám to za tepla vykecala. Teď už chybí jen ta budka. Podle posledních zpráv, budka bude už zítra.

A teď jen poznámka k sobotnímu setkání Ženského klubu. Všechno dobře dopadlo, bezvadná zábava, spousta krásných výrobků a dekorací. Ke škodě všech, kteří se nepřišli podívat co dovedou šikovné ruce našich děvčat.