Ze Zelňáku na Radnickou

Ze Zelného rynku se dáme Radnickou ulicí k jedné z nejstarších světských staveb v Brně, ke Staré radnici. Zde až do roku 1935 sídlila městská správa.Historické jádro budovy včetně věže vzniklo někdy kolem roku 1240. Za pozornost stojí bohatě zdobený, pozdně gotický portál, který je dílem A. Pilgrama z let 1510-1511. Vstup do průjezdu Staré radnice uzavírají původní pozdně gotická vrata, která se dochovala do dnešních dnů.Za švédských válek byla budova radnice poškozena a její opravou byl pověřen brněnský stavitel Jan Křtitel Erna.

A jak to bylo s pokroucenou věžičkou na portálu Staré radnice?

Když se stavěla Stará radnice, konšelé pozvali známého kamenického mistra, aby postavil takovou radnici, jakou nikde nemají. Mistr Pilgram, tak se tento muž jmenoval si s konšely sjednal mzdu, tři hřivny zlata pro sebe, stavební materiál a plat pro své dělníky a začali stavět. Po nějakém čase žádal Pilgram u městských radních zálohu. Ti se však začali ošívat a nechtěli vydat ani groš, dokud nebude radnice hotová.To mistra dopálilo.Přesto se snažil s radními domluvit po dobrém ale když neuspěl, rozhodl se jinak.Nechal svými dělníky vytesat nejdelší věžičku portálu nakřivo.Celé město se chodilo na pokroucenou věžičku dívat.Radní si nechali Pilgrama zavolat a nařídili mu, aby vše hned napravil. Ale Pilgram se pousmál a řekl: "Milí pánové, vaše slova byla křivá zrovna tak, jako věžička na portálu, a proto se ji nikdy nikomu nepodaří narovnat. Vždycky bude ukazovat světu vaši proradnost." Než se nadáli, byl pryč. Marně ho všude hledali. Vykládalo se, že odešel do Vídně, kde v chrámu svatého Štěpána prokázal své umění. Do dnešních dní každý, kdo jde kolem radnice, obdivuje krásný portál. Mnozí však již přesně neví, proč je věžička křivá.Vy jste se to dnes dověděli.

Při vstupu do průjezdu Staré radnice určitě upoutá váši porornost krokodýl zavěšený u stropu. Druhým předmětem, který vás jistě zaujme je dřevěné kolo, zavěšené po pravé straně průjezdu. I tom si něco málo řekneme.

Pověst o brněnském drakovi.

O tom, jak to bylo s drakem, koluje mnoho verzí. Někteří vyprávěli, že draka dovezli ze svých výprav křižáci, jiní zase prý slyšeli, že ho pánům z radnice daroval turecký sultán.

Brňané jsou ale přesvědčeni, že draka nikdo nepřivezl. Žil prý v Brně u řeky Svratky, kde měl svou jeskyni. Trápil obyvatele širokého okolí Brna. Když měl hlad, požíral vše, co mu přišlo pod tlamu. Lidé se ho báli, ale nevěděli, jak se ho zbavit. Radní slíbili velkou odměnu sto zlaťáků, ale nikdo se nehlásil.

Až jednou přišel do hospody U Modrého lva řeznický tovaryš, který chodil vandrem po světě. Všichni v hospodě vyprávěli jen o drakovi. Tovaryš chvíli poslouchal a pak povídá: "Já vás toho draka zbavím. Jen doneste velkou volskou kůži a pytel nehašeného vápna."

Brňané mu moc nevěřili, ale co chtěl, to donesli. Řezník zašil vápno do volské kůže, naložil na vůz a odjel. Když přijel k řece, kde drak lehával, položil rychle na zem kůži a čekal. Za nějakou chvíli drak skutečně přilezl a hned se do kůže pustil. Když ji celou sežral, pěkně ji zapil vodou ze Svratky a odpočíval. Ale to neměl dělat. Vápno v něm začalo vřít, drak se nadouval, nadouval, až praskl. To bylo v Brně radosti! Řezník dostal svou odměnu a vydal se zase do světa. Od té doby se už Brňané nemuseli žádné obludy bát.

Tuto verzi zná i pozorný čtenář mého blogu z vyprávění v hantecu, kterým nás nedávno pobavila Hanka ve svém komentáři.

Brněnské kolo

Pověst o "brněnském kole", zavěšeném v průjezdu Staré radnice vás jistě zaujme.

Vypráví se, že kolo vyrobil lednický kolář Birk, jako předmět sázky uzavřené mezi sousedy v hospodě. Jednoho dne, roku 1638 se po práci sešli v lednické hospodě, sousedé na skleničku vína.Chodíval tam i kolářský mistr Birk, jehož kolářské umění bylo vyhlášeno po celém kraji. Sklenička vína střídala skleničku a jak už to bývá, slovo dalo slovo a šenkem se rozlehl Birkův hlas: "Oč se vsadíte, sousedé, že ráno, až vyjde slunce, porazím v lese strom, udělám z něho kolo a ještě ten den je dokutálím do Brna.Budu tam dřív, než se zavřou městské brány."

Všichni se mu smáli a klidně se s ním vsadili o dvanáct tolarů. Věřili, že se mu to nemůže podařit. Birk však byl opravdu mistr svého řemesla. Než na brněnských věžích večer začaly zvonit zvony, proběhl Židovskou bránou a přes Zelný trh na radnici. Tam, překvapenému purkmistrovi odevzdal hotové kolo. A protože kolo bylo opravdu mistrovským dílem, dal je purkmistr Gabriel Schramm pověsit v radničním průjezdu.Ono by také jedno kolo k ničemu nebylo.Birk tedy svou sázku vyhrál, ale dvanáct tolarů mu štěstí nepřineslo. Všichni věřili, že mu při práci pomáhal čert, a začali se mu vyhýbat. Práce ubývalo, až nakonec šikovný kolář zemřel v bídě. Birkovo kolo, které si můžete na Staré radnici prohlédnout, nám ho však připomíná dodnes.

Příští procházka nás zavede na Kapucínské náměstí.