Kapucínské náměstí

Dnešní procházka Brnem nás zavede na Kapucínské náměstí, dříve Uhelný trh. Ze Zelného trhu projdeme krátkou uličkou kolem divadla Reduta a ocitneme se před průčelím Kostela Nalezení sv. Kříže. Kapucínský kostel a klášter byl postaven podle projektu Ondřeje Erny v letech 1648 - 1651. Tehdy hrabě František Magnis daroval řádu tři domy, na jejichž místě mohl být zbudován nový klášter. Již v roce 1650 byly přikoupeny další domy, až se jejich konečný počet ustálil na deseti. Kapucínský kostel byl vybudován nákladem zemského hejtmana hraběte Pavla Kryštofa Lichtenstein - Kastelkorna a částečně z příspěvků dalších dárců. Jelikož klášter svou zahradou přiléhal přímo k městským hradbám, uzavřel magistrát s kapucíny smlouvu, ve které museli přislíbit, že umožní volný vstup posádky v době ohrožení města.

Nejznámější a také nejčastěji navštěvovanou částí kláštera je hrobka umístěná v jeho suterénu. Vznikla v polovině 18. století a její autorství je připisováno staviteli Mořici Grimmovi. Hrobka vznikla pravděpodobně úpravou sklepních prostor domů, které stály na místě kláštera.

Vhodná geologická skladba půdy v podnoží kostela a neobyčejně důmyslný systém vzduchových průduchů umožnily mumifikovat přirozenou cestou těla nebožtíků, která od postavení kostela s klášterem byla v těchto podzemních prostorách uchovávána. Po způsobu ostatních klášterů pohřbívali i kapucíni své mrtvé do krypt, většinou vybudovaných přímo pod hlavním oltářem. Zemřelí příslušníci řádu a také jeho světští příznivci zde nacházeli místo svého posledního odpočinku. U brněnských kapucínů se staly mrtvoly díky svému prostředí mumiemi, které se většinou zachovaly dodnes. Pozvolné vysoušení lidského masa dalo možnost zachovat původní fyziognomii zemřelého, znaky jeho tělesné konstituce a mnohdy i původní oděv. Pochovaní v hrobce představují všechny tehdejší společenské vrstvy od postavení kláštera, až do roku 1787, kdy vešlo v platnost nařízení císaře Josefa II. o zákazu pohřbívání uvnitř měst . Tehdy byla hrobka uzavřena a většina větracích otvorů byla zazděna.

Původní pohřební místnost sloužila především pro řádové příslušníky, kterých zde bylo podle záznamů pochováno přes 150, zachováno je však jen 24 mrtvol kapucínů. Všichni byli pochováni přímo na zem a pod hlavy se jim podkládaly dvě cihly. Byli oděni jen v řádová roucha bez odznaků hodností, zkřížené ruce většinou svíraly růženec. Výjimkou je pastýřská berla - prostý dřevěný kříž, který má dodnes mnich, setrvávající přes 50 let v řádu. Do hrobky byli neseni v rakvi, která měla výsuvné dno a která se po položení nebožtíka na holou zem opět vynášela k dalšímu použití. Tato původní rakev, která svému účelu sloužila více než sto let, se nezachovala.

Jinou formu pohřbu měli příznivci kapucínů, kteří se sem dali pochovat. V průběhu skoro sto padesáti let jich zde odpočívá na 50. Nejvýznamnější z nich je proslulý plukovník rakouských pandurů František svobodný pán Trenck. Pro jeho poslední odpočinek byla u kapucínů vybudována zvláštní místnost. Baron Trenck, se stal slavným vězněm na brněnském Špilberku na základě křivého obvinění ze znásilnění mlynářovy dcery ve Vratislavi a za podvod s erárními penězi. Dne 29. září 1749 napsal Trenck ve vězení na Špilberku testament, v němž mimo jiné odkázal peníze na vystavění nového oltáře v kapli Špilberku a daroval peníze kapucínskému klášteru. 4. října 1749 Trenck po dvou letech věznění zemřel. Podle poslední vůle byl Trenck uložen v kapucínské hrobce jen volně na zemi v rubáši, tedy bez jakékoliv rakve. Rakev, ve které je dnes uložen, pořídil v roce 1872 jeho prasynovec Jindřich z Trencků.

Kromě barona Trencka je v hrobce uloženo mnoho dalších významných osobností své doby. Fyzicky nejstarším pochovaným byl skoro stoletý polský šlechtic Dolešanský, zemřelý v roce 1753. Z vojenských osobností to byl mimo jiné generál a velitel Špilberku Jan Vilém hr. Zinsendorf, pohřbený zde v roce 1695.