To byla noc!

Moje míra trpělivosti přetekla. Sára neúnavně ohlodává plastový pelech a to tak, že se po okousaných částech slehne zem. Mám obavy, že ty kousky žere. Abych se vyhnula případným Sářiným zdravotním problémům, požádala jsem manžela, aby pelech odnesl do sklepa a Sáře zůstala jen jeho vystýlka.Večer to šlo. Jednu část jsem dala pod psací stůl, kde Sára občas leží jen na holých parketách. Druhou část jsem nechala vedle psacího stolu, kde původně pelíšek stával.Večer jsem byla ještě na počítači, takže Sára zalezla pod stůl a moje nohy ji dělaly společnost. Usnula jako špalek a já jsem šla asi po hodině v klidu spát s myšlenkou, že se s tím Sára smířila a že se jí pod stolem nakonec bude líbit. Ale kdepak. Třikrát za noc jsem byla vzhůru, protože madam škrabala na dveře, kňourala a ne a ne se usádlit k spánku. Tak jsem zasedla ke stolu, pustila PC a chvíli jsem brouzdala po internetu. Sára si vynutila chování, tak jsem ji chvíli chovala s vypětím všech sil, protože už se pěkně pronese. Myslím, že 15 kg už váží. Nakonec opět usnula pod stolem. Potichoučku jsem se vyplížila do ložnice. Spala jsem snad dvě hodiny a rituál se opakoval. Tentokrát bez chování. Sáru jsem uchlácholila piškotkem a ona si milostivě zalezla zase pod stůl. Mohla jsem jít znuvu spát.V limbu jsem dočkala rána. Vypravila jsem manžela do Brna k doktorům na kontrolu a se snídaní jsem zasedla k PC. Sára si zalezla pod stůl i teď. Dospává noc, ale co já? Dnes mám naplánovanou pedikúru a kadeřnici, takže nabitý program. Nic se dospávat nebude a doufám, že Sára se definitivně smíří s novým místečkem. Snad nebude ukusovat psací stůl.