Že je Sára éro, to už je obecně známé, ale tentokrát vejde do vašeho povědomí jako hrdinka. Chtěla jsem o tom napsat už včera, ale nedostala jsem se k tomu. Tak tedy dnes. Předevčírem večer, když šel manžel zavírat slepice, (už byla tma jak v pytli) zjistil, že se v kurníku zabydlel sousedčin kocour. Milostpán už byl usádlený k spánku. Manžel ho chtěl vyhnat, ale zapomněl, že za sebou nezavřel branku do výběhu. Nové, ještě vyplašené slepice a další dvě ze starších slepic vyletěly ven do zahrady, a různě se poschovávaly pod keře a do vysoké trávy. Manžel zuřil nahlas, a jak jinak odnesla jsem to já, kocour a určitě byly auf všichni naši sousedi, jak byl hlučný. Samozřejmě i v kurníku bylo pozdvižení. Řval kohout, řvaly slepice, hotová Itálie. To by bylo, aby si toho nikdo nevšiml. Jedna bílá slepice byla schoulená v korýtku, které odvádí vodu ze dvorka. Ta byla dobře viditelná pro svoji barvu, ale ty tmavé slepice jsme nemohli dohledat, byť jsme lítali po zahradě s baterkou. Prošťourali jsme zahradu klacky, ale marně. Tak mě napadlo vypustit do zahrady Sáru, aby slepice dohledala. Bylo tam trochu riziko, že by je mohla ztrestat, a pocuchat jim peří, ale nebylo jiného zbytí. Když náhodou prchnou za bílého dne, ráda pomáhá při zahánění do klurníku, tak jsem toho chtěla využít, ať to dopadne jak chce. Kdyby slepice do rána zůstaly v zahradě, stejně by nemusely přežít. A představte si, Sára se svého úkolu zhostila stoprocentně. Jednu po druhé odhalila, a štěkáním nás upozornila, kde je. Tak je manžel lehce všechny pochytal a odnášel do kurníku. Až na jednu, tu ne a ne Sára najít. Už jsme to vzdali a s myšlenkou, že poslední slepice je nenávratně ztracená, jsme ji ponechali osudu, a šli domů. Jen Sára zůstala v zahradě. Manžel zasedl k televizi a já k PC. Najdnou slyším ze zahrady kdákání slepice. Vyběhla jsem, posvítila baterkou a Sára seděla u té poslední nedohledané slípky a čumákem ji požduchovala. Zřejmě ji chtěla říct, "mazej domů" , to říkám Sáře, když se jí nechce jít ze zahrady. Tak to byl ten Sářin husarský kousek. Nakonec jsme nepřišli ani o jednu slepici. Sára dostala odměnu, velikou pochvalu a kdyby uměla číst na mém blogu, určitě by se po mém dnešním chvalozpěvu dmula pýchou.
Sára je sice pes lovecký, ale žádný speciální výcvik nemá. Tady je vidět, že když je pes chytrý, umí si poradit. Kdoví, jestli by jiný, cvičený pes nechal slípky žít a jen je ohlásil.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.