Dnešní výjezd do růbežárny byl úspěšný. Kachničky mají tři týdny a housata dva. Do přepravky jsme vzali deset kachen a jako pokus, dvě housata. Už nebudou tak choulostivá na chlad, ale stejně budou zavřená v kurníku, dokud se pořádně neoteplí.
Na cestu jsme vyrazili po osmé hodině ráno a to bylo docela chladno. Stále pofukuje studený vítr. Celou cestu jsem fotila, ale fotky jsou na jedno brdo, protože všude se pěstuje řepka. Máme se na co těšit. Zřejmě budeme řepkoolejná velmoc. V skrytu duše doufám, že taky někdo pěstuje obilí a brambory. Oleje se moc nenajíme.
V pravo je house a ob jedno do leva je taky house. Jsou žlutější a mají tmavý hřbet. Ani se nedají spočítat jsou stále v jednom chumlu namačkaná na sebe.
Když jsme vyjížděli z domu, bylo pošmourno a mlhavo, ale za chvíli už svítilo sluníčko .
Na zpáteční cestu jsme se vydali jinudy. V Lipové jsme odbočili a zamířili do Smržic, kde jsme nakoupili sazenice rajčat, celeru a majoránky. I tady byla pole osetá řepkou.
Podobným alejím bude brzy konec. Stromy budou muset být napříště sázeny, jestli se nepletu, tři metry od silnice. Pochybuji, že nějaký zemědělec si nechá zasadit do pole, které orá strom. Takže s Pánem Bohem aleje.
Řepka, řepka a zase řepka.
A hned vedle řepky solární elektrárna. A to prosím, na úrodné Hané. Málo na tom, že na takové půdě se staví super a hyper markety, ještě další úrodnou půdu zabírají podobná monstra. Připadám si jako v Kocourkově.
A teď už vzhůru do kopců.
Ne, že bych neměla žlutou ráda, už kvůli včeličkám ji toleruji a v kontrastu s modrou oblohou, bílými mraky a zeleným stromovím je to příjemný pohled, ale myslím si, že co je moc, je příliš.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.