Řemeslník = brnkačka na nervy

Konečně se dostávám k tomu, abych vám napsala příběh z reálného života. Nešlo psát dřív, protože jsem měla nervy na pochodu a psát článek v takovém rozpoložení, byl by nepublikovatelný. Od jara jsme měli domluveno, že budeme měnit dlažbu na balkoně. Domluveno to bylo s osvědčeným řemeslníkem, který u nás dělal veškeré obklady. Je moc šikovný, ale ...

Než ho člověk dostane na nějaký termín, je to řehole. A když už započne práci a myslíte si, že máte vyhráno, opak je pravdou. Mívá takový zvyk, že přestane pokládat i když mu zbývají třeba jen dva šáry. To se stalo i tentokrát. Já jsem se tu novinu, že končí a přijde až v pondělí nebo v úterý, dozvěděla od manžela až už byl řemeslník pryč. Myslela jsem, že prasknu vzteky. Oba dobře věděli, že budu soptit, tak to upekli spolu. Všude binec a o víkendu jsme měli pouť. Naštěstí nikdo nepřijel, ale stejně jsem měla chystání a pečení a myslela jsem si, že to všechno proběhne v klidu. Prdlajs. Naštěstí jsem trochu vychladla, ale obávám se, že pondělí nebude ten den, kdy se znovu začne a v úterý se asi sbalím a odejdu na celý den mimo domov, abych nebyla za satórii, protože se obávám, že bych se neudržela a pěkně od plic bych řekla, co si myslím.

Sára vyzkoušela, jestli je podklad tak, jak má být.

A tady už se pokládá.

A tady už se pokládat přestalo

A když jsem byla tak rozhozená, udělala jsem si radost a koupila jsem si fíkovník. Za stovku, no nekupte to. Je asi metr vysoký, má čtyři plody, které už nejspíš letos nedozrají, ale to neva.

A taky tvořím nějaké maličkosti na naše klubové setkání. Při háčkování záclonek to chvilkami prostřídávám, abych nezcepeněla. Ale to vám ukážu až zítra, až to nafotím. Dnes ještě trocha pečení.

Pekla jsem ještě štrůdl a taky medový dort. Šrůdl už není, ten byl pro manžela a zmizel dřív než jsem ho vyfotila. Pekla jsem taky medový dort, ale ten už jsem zabalila, zítra pojede do Brna. Je pro mladšího syna k 45. narozeninám. Nic mimořádného. Žádné velké zdobení, protože nebyl čas. Vypadá skoro stejně jako tento, který jsem už fotila dřív.

I rohlíčky jsou zabalené a připravené na cestudo Brna. Ty má zase rád vnuk a ty, co zbyly sežrala Sára. Stavil se tady manželův kamarád a tak jsem nachystala část rohlíčků na misku ke kávě. Návštěva odešla a než jsme ji vyprovodili, byla Sára natolik pohotová, že to, co zůstalo na talířku na stole, ochutnala. Jsem zvědavá, jakou z toho maku bude mít stolici. Pro dnešek už je to všechno. Zítra bude trocha háčkování.