čtvrtek 11. února 2016

Dnes jsem se zastyděla...

To se mi už dlouho nestalo. Dnes jsem se opravdu hodně zastyděla. Mám bratra, kterému volávám jednou za týden a když se opozdím, tak aspoň jednou za čtrnáct dní a to už na druhé straně slyším výtku. "Co se stalo, že jsem upadl v nemilost"?
To si vždycky vyčítám, že jsem zase zapomněla. Tentokrát byla volací pauza delší, víc než měsíc, protože se teď zabývám svými problémy, což mě ovšem neomlouvá. Dnes se stalo něco nezvyklého. Zvonil telefon a na displeji jsem viděla bratrovo číslo telefonu. V první chvíli ve mně hrklo jako v hodinách. Moje první myšlenka byla, že se něco stalo, protože bratr mně nevolá, čeká, až zavolám já. Ani nevíte jak se mi ulevilo, když jsem slyšela jeho hlas. Proč ta obava? Můj bratr je o devatenáct let starší než já a je mu tedy 89 let. To už člověk musí počítat s ledasčím. Bratrova žena je ještě o dva roky starší a její zdravotní stav je dost špatný. Je zesláblá, celý život ji zlobilo srdíčko a já jsem z bratrova hlasu cítila, že má o manželku strach. Strach má i o sebe, že zůstane sám. Má sice dceru, která s nimi žije, ale co si budeme povídat. Když spolu dva lidé žijí tolik let a jeden z nich začne odcházet, ten druhý se s tím těžko srovnává. Musím na ten rozhovor stále myslet, nejde mi z hlavy a nevím co s tím. To, že si teď dám pozor, abych nezapomněla za týden zase zavolat je jisté, ale jak jinak můžu bratrovi pomoct? Stačí telefonát? Určitě ne, jistě by byl rád, kdybych mu byla nablízku, ale máme to k sobě 50 km, tak to není dost dobře možné. Abych trochu ulevila svému svědomí, zítra, až skončím rehabilitaci, tak se tam zastavím. Aspoň na chvíli. Určitě bude mít radost, ale tím jeho starosti nezmizí. Čas běží, jako splašení koně a v tom shonu běžného života zapomínáme na to nejdůležitější...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.

Veselé Velikonoce

 Všem mým příznivcům přeji veselé Velikonoce a krásné jaro prožité na zahrádkách, v přírodě a hlavně v poklidu.