Sára

Sára dnes dostala hračku. Vůbec jsem nečekala, že ji vezme za svoji. Už si totiž moc nehraje. Maximálně s tenisákem, který si nechá házet a když to do ní vjede, tak dokáže neskutečně řádit s petlahví. Koneckonců to uměla už jako štěně. Připomenu vám to tímto videem, které jsem tehdy natočila. To chrastění je právě ta petka, na kterou vždycky vlítla do předsíňky.

Sára méďu majetnicky popadla, ale nevěděla kam by se s ním zašila. Nejdřív s ním běhala po bytě od pelíšku na balkon a nakonec zvolila zahradu.

I když jsem Sáru chvíli pronásledovala s foťákem, stejně nevím, kam si hračku nakonec zahrabala. Jsem zvědavá, kdy si na ni vzpomene a umorousanou si ji zase přitáhne domů.

A když už jsem byla na zahradě, tak jsem vyblejskla tulipány, které nakonec ty mrazíky přežily a některé se docela zmátořily.

Tyto tulipány mráz nezasáhl. Jsou trochu chráněny domem.

A nakonec můj nový přírustek do skalky, čemeřice od sousedky. I ta zůstala mrazíky nedotčena.

Milé dámy, doufám, že jste se bez úhony vrátily domů ze sabatu a nezlomily jste košťata, protože se budou hodit i příští rok. Já jsem neodletěla, protože na mě bylo dost chladno a od rána mě bolela záda. Nechtěla jsem riskovat.

Nicméně, naše čarodejnice se slétly pod májkou, kterou mužská část obce postavila odpoledne. Cestou na sabat se zastavily i u nás. Máme už postaráno i o čarodějnický potěr. Podívejte se, jak jim to všem seklo.