Jak stárnu, tak zjišťuji, že ke štěstí toho potřebuji čímdál míň. Trochu toho zdraví, klidnou domácnost, zdravé děti a vnoučata a pak taky trochu té drobotiny na dvorku. Zdraví už není to, co to bývalo, ale žiju a nějak se s tím poperu a doma je občas i klid. Děti jsou už sice taky v letech, ale relativně zdravé a vnoučata jsou na prahu svého dospělého života a zdraví jim zatím slouží. Tak proč nebýt šťastná a spokojená.
Drobotina na dvoře mně taky dělá radost. Nedávno jsme si přivezli šest třítýdenních housat a minulou sobotu manžel přivezl sedm káčat - mulardů. Nevím proč sedm, když jsme byli domluvení na šesti, ale pravil, " co kdyby jedno nepřežilo". Chlapská logika.
Nejdřív jsem měla obavy, že když budou housata už starší než káčata nebudou se umět ve společné ubytovně porovnat, ale překvapily. Káčata se přimkla k housatům jako ke starším sourozencům a drží spolu basu. Kam housata, tam káčata a dokonce se housata naučila chodit spávat spolu s káčaty. Dokud byla housata sama, chodila spávat hodně pozdě, klidně kolem desáté a to je manžel musel zahánět. Teď jdou na kutě spolu s káčaty ještě za světla a dobrovolně. Žijí v krásné symbioze.
Tráva ve výběhu pod jejich zobáčky mizí rychlostí nezměrnou a k tomu tady neprší, takže nestačí dorůstat. Brzy jim budeme muset trávu servírovat nasečenou.
Na závěr verbena, která září svojí červení a přitahuje můj zrak kdykoliv vlezu na dvorek.
Děkuji za návštěvu a trpělivost a užívejte si konečně teplých jarních dnů.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.